15. kolo - Vydřené vítězství proti béčku Libuše
Utkání jsme zahájili velmi nervózně a v prvním poločase jsme se hledali. Ve druhé půli se naše hra zlepšila a nakonec se nám podařilo rozvlnit síť zásluhou Davida Popďakunika.
Zavítali jsme na půdu Libuše, abychom si dojeli pro povinné tři body ze zápasu proti tamnímu béčku. Utkání to bylo bezesporu zajímavé, a to nejen díky fotbalovým momentům. Více napoví následující článek. Jen co zazněl úvodní hvizd, dostali jsme se do úzkých. Ne, že by si soupeř vytvořil nějakou nepříjemnou šanci, ale držel míč a naše hra byla ustrašená. Většina našich kombinací končila už v zárodku, a tak jsme branku domácích ohrožovali jen sporadicky. I přesto jsme se v prvním poločase dostali do třech slibných možností, ale s naší koncovkou jsou všichni jistě dobře obeznámeni. První šance se urodila po centru z levé strany, kdy se sám před brankářem ocitl Milan Strejček, bohužel však vystřelil mimo tři tyče. Do druhé příležitosti se vykličkoval David Popďakunik, ale ve vápně už neměl dost sil na důrazné zakončení a poslal míč jen do rukou gólmana domácích. To už mělo utkání dávno za sebou eskapádu s domácími „příznivci“, kteří narušili hru vhozenou dýmovnicí. Nepochopitelné. Těsně před koncem první půle jsme se po faulu dostali do další příležitosti. Standardní situace byla obdobou rohového kopu a centrovaný míč spadl na hlavu Pavlovi Cvetkovskému, jehož hlavičku brankář vyrazil. A protože se síť nerozvlnila ani jednou, šlo se do šaten za bezbrankového skóre. Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivněji a vytvářeli jsme si územní převahu, avšak k šancím to nevedlo. Většinu centrovaných míčů pokryla obrana domácích a velmi těžko jsme se probíjeli do střeleckých pozic. Naše útočná snaha se s postupem času měnila spíše na útočnou křeč, nicméně… V jednom z průniků ze strany se Michal Bára šikovnými kličkami probil do vápna kde byl podražen dvěma protihráči. Omlouvám se za výraz, který použiji, ale obránci jej nabrali jako na vidle. Penaltu museli na hřišti vidět snad všichni lidé, bohužel jeden pán jí neviděl. K naší smůle to byla klíčová osoba, rozhodčí. Myslím, že jednoznačnější penaltu jsem už dlouho neviděl. Zajímavý je kontrast s dopoledním utkáním staršího dorostu, kde úmyslná hra rukou ve vápně soupeře taktéž nebyla potrestána pokutovým kopem. Nakonec se k nám štěstí přeci jen přiklonilo. Po jednom z faulů na půlce rozehrál Martin Krejčí míč bleskurychle na křídlo, čímž uvolnil Honzu Koreše. Jeho centr do vápna se odrazil až k Davidovi Popďakunikovi a ten poslal míč do sítě. 1:0 pár minut před koncem. V závěru jsme ještě mohli o vítězství přijít, když z trestného kopu soupeř nepříjemně vystřelil. Míč směřující do „šibenice“ však famózním zákrokem vytáhl David Schopf na roh a podržel tím celé mužstvo v nejdůležitějším okamžiku utkání. Vyhráli jsme 1:0 a spokojeně si odvážíme cenné tři body.
Jak už jsem zmiňoval výše, nejen sportovní příběh poznamenal utkání. Rádoby fanoušci domácích se totiž chovali naprosto otřesným způsobem. Tito náctiletí příznivci tím dělali špatnou vizitku domácímu klubu a jejich nedůstojné „povzbuzování“ rovněž. Vulgární popěvky na adresu hráčů soupeře po dobu celého zápasu jsou ubohým prostředkem k zesměšnění sama sebe. Smutné na tom je, že takto se od nich učí chovat i jejich o mnoho let mladší kamarádi, což nejen sportu, ale i celé společnosti neprospívá vůbec.
