BRONZ PO ROZPAČITÉM ÚVODU
V sobotu 31. října 2015, několik dní po turnajovém zlatu, jsme se zúčastnili dalšího turnaje, kluci na hřišti Uhelných skladů odehráli osm těžkých zápasů.
Celkový výkon týmu bych zhodnotil jako průměrný, předvedli jsme krásné akce zakončené góly, občas ale i slabší okamžiky, neschopnost si přesně přihrát, málo důrazu v osobních soubojích a zbytečně inkasované branky v naší síti.
První utkání proti Hýskovu nám (jak se již stalo tradicí) vůbec nevyšlo. Dva laciné góly z rohových kopů a už se to vezlo. Budu muset vypsat speciální prémii pro tým, aby konečně prolomil prokletí zahajovacích zápasů.
Tradičního soupeře ze Střešovic kluci dokázali porazit, byť jen těsně a podobně těsně přehráli i Balkap.
Zápas s Uhelnými sklady jsme sice vyhráli, nicméně soupeř vznesl protest proti neuznanému gólu a po domluvě s trenéry se výsledek změnil na plichtu.
Upřímně řečeno, moc nerozumím, proč k tomu došlo. Je to zřejmě naše národní specialita neustále klást důraz na výsledek a potlačovat kreativitu hráčů a hru samotnou. Je přeci úplně jedno, zda utkání skončí tak či onak, mnohem důležitější je to, co se těm malým capartům povedlo a jestli si to užili. V cizině tyto nesmysly nikdo neřeší, pak není divu, že v dospělosti nás přehrávají. Vzpomínám na jeden zápas, když jsem trénoval hráče narozené v roce 2002. Na turnaji v Dobřichovicích jsme vedli nad Spartou 3:1, soupeř snížil z rohového kopu po teči, kterou rozhodčí neviděl. Nicméně my ano a k teči jsme se přiznali. Sudí následně pustil několik sporných zákroků ve prospěch Sparty a neuznal nám branku. Konec, porážka 3:4. Někteří rodiče to tehdy psychicky neunesli a to se přeneslo i na hráče. V šatně po utkání nebyli, jak to kulantně říci, s výkonem arbitra příliš spokojeni a čekali, jak se k tomu vyjádřím jako trenér. I se mnou cloumaly emoce, ale tehdy jsem řekl: Pánové hráči jsou od toho, aby hráli a rozhodčí, aby rozhodovali. Všichni děláme chyby. Utkání nám neprohrál sudí, ale my sami. Kdybychom dali soupeři deset gólů, tak bychom vyhráli i kdyby proti nám stál celý svět. Proč jsme tedy nedali branek mnohem víc? A bylo po smutku. Bohužel se vždycky najde spousta bláznů, kteří v touze vyhrát, budou neúspěch svádět na něco jiného. Foukal vítr nebo naopak nefoukal, pršelo nebo moc svítilo sluníčko, tráva byla příliš mokrá či příliš suchá a tak pořád dokola.
Další zápas s Kladnem nebyl vůbec špatný, odešli jsme sice poraženi, ale se vztyčenou hlavou. Po výhře nad Březiněvsí hráli kluci s Tempem. Ukázkový příklad toho, kdy je hra důležitější než výhra. Krásné kombinační akce, především souhra Vojty Strnádka a Míši Folprechta potěšily srdce fotbalových fajnšmekrů.
V posledním utkání jsme Králův Dvůr k ničemu nepustili a celkově obsadili třetí místo. Mnohem víc než bronzové medaile mě ale těší třeba výše zmiňovaný zápas s Tempem.
Naše zápasy:
Hýskov 1:4, SK Střešovice 2:1,Balkap 1:0, Uhelné sklady 2:2, SK Kladno 1:2, Březiněves 2:0, Tempo Praha 2:3, FK Králův Dvůr 3:0
Branky:
Míša Folprecht 7, Vojta Strnádek 5, Adam Procházka 1, Daník Grira 1
Sestava:
Šill, Gubinov – Procházka, Košnář, Berky, Křovák – Strnádek, Folprecht, Poupě, Grira
Fotky z turnaje najdete ve fotogalerii
