Čtyři body ze zápasů proti 1999 Praha a béčku Radotína
Ve druhém a třetím jarním utkání se béčko střetlo se dvěma silnými soupeři a z těchto dvou zápasů si odneslo solidní výsledky v podobě výhry a remízy.
1999 Praha – FC Zličín „B“ 1:6 (1:2)
První jarní utkání na hřišti soupeře (resp. na umělé trávě Motorletu), který byl před tímto kolem na prvním místě tabulky, první venkovní výhra, sedm (ano sedm – viz dále) vstřelených branek, co víc si přát?
Podle výsledku by se mohlo zdát, že se jednalo o jednoznačnou záležitost, leč nebylo tomu tak.
Od úvodního hvizdu bylo patrné, že domácí tým je plný fotbalistů, kteří v mládežnických kategoriích nastupovali v soutěžích kvalitou na hony vzdálených 1.B třídě. Ne náhodou byl tým 1999 Praha na prvním místě tabulky a napíšu-li, že ze všech týmů soutěže disponuje nejsilnějším hráčským kádrem, nebudu zřejmě daleko od pravdy. Zličínští se však nechtěli nechat zahanbit, a tak se první minuty hrály v opravdu slušném tempu s náznaky několika šancí na obou stranách. Asi v 10. minutě však přišel klíčový okamžik zápasu – Zbožínek poslal balón za obranu, který na hraně ofsajdu (a dost možná i za hranou – to už teď těžko někdo rozsoudí) převzal Trnka a proti jeho střeleckému pokusu zasáhl domácí brankář rukou mimo pokutové území. Vzhledem k tomu, že rozhodčí situaci jako ofsajd neposoudil, nezbylo mu než domácího brankáře vyloučit. A to pro 1999 Praha znamenalo krutý trest – zhruba 80 minut hry v desíti.
Nutno podotknout, že obraz hry se během první půle po vyloučení příliš nezměnil. Nebýt několika zličínských brejků do početně oslabené obrany, divák by snad ani nepoznal, že domácím jeden hráč na hřišti chybí. Hrálo se nahoru-dolů, několik nebezpečných centrů prolétlo zličínským vápnem a Zličín naopak hrozil zmíněnými rychlými brejky. Po jednom z nich a přihrávce Nováka vsítil úvodní branku utkání nejlepší střelec béčka – Pavel Zbožínek – 0:1.
A zanedlouho vstřelil branku další zličínský hráč Martin Šparlinek, avšak tentokrát se na hostující střídačce příliš neslavilo – po centru domácích totiž nešťastně usměrnil balón do vlastní sítě – 1:1. Už už se zdálo, že tímto výsledkem první poločas skončí, když tu se zjevil za domácí obranou ve velmi slušné formě hrající obránce Michal Šindelář a elegantním lobem poslal Zličín do vedení – 1:2.
Hned po přestávce se jeden z domácích prodral do vyložené šance, kterou mu však zlikvidoval jistě chytající Vláďa Pospíšil. Tímto momentem se zápas definitivně zlomil. Navíc do druhé půle se z útoku do středu zličínské zálohy stáhla posila z áčka a nejlepší střelec pražského přeboru – Míra Novák, který se postupně rozehrál k (jako obvykle) famóznímu výkonu. Postupem doby tak začli na hřišti kralovat hráči zličínského béčka, což se gólově projevilo nejprve druhým zásahem Pavla Zbožínka v utkání – 1:3. Aby toho nebylo pro domácí málo, jejich náhradní brankář zanedlouho pustil za svá záda málo vídanou branku, kterou má před očima dost možná ještě dnes – to když střelu Míry Nováka nejprve zdánlivě chytil, aby si ji pak při dopadu na zem záhadným způsobem hodil do branky – 1:4. V těchto momentech už začínalo být nad slunce jasné, že se tři body povezou na Zličín. Míra Novák několikrát ukázal, že ne náhodou patří mezi nejlepší hráče přeboru, několikrát se individuálně prosadil přes obranu domácích a bylo tak jen otázkou, kolik gólů do jejich branky ještě padne. Nakonec se prosadili Belko a Koblic – 1:6, zatímco další šance v podání Trnky, Koblice či Urbana (jehož rána z metru do břevna málem zbořila bránu) zůstaly nevyužity.
Oslabení domácí v průběhu druhé půle nedokázali držet krok jako v poločase prvním, postupně – smířeni s výsledkem – některé své výborné hráče vystřídali, takže ke konci to až na pár rychlých protiútoků byl zápas na jednu branku. Za zmínku stojí ještě pokus jednoho z domácích hráčů o vymodlení si penalty, který však postrádal hereckou kvalitu a vzduchem tak spíše než pokutový kop zavoněla žlutá karta za nafilmovaný pád.
Tři body si tak odvezlo zličínské béčko.
FC Zličín „B“ – SC Radotín „B“ 0:0 (0:0)
Ten, kdo se před zápasem podíval na tabulku 1.B třídy, musel nejspíš očekávat jasnou výhru Zličína – tomu patřila příčka třetí, zatímco hosté okupovali předposlední místo. Avšak jejich sestava byl prošpikovaná několika hráči z kádru áčka, které válčí (mimojiné též se zličínským áčkem) na čele pražského přeboru. Aby toho nebylo málo, přijela hosty podpořit početná skupina fanoušků a fanynek, které zejména ve druhém poločase dokázaly vytvořit atmosféru vpravdě pekelnou.
Výsledkem výše nastíněné konstelace byl po většinu zápasu docela vyrovnaný a na poměry 1.B třídy pohledný fotbal. Během první půle se ani jeden z týmů do nějaké 100% šance sice nedostal, avšak ani jedna z obran si na nedostatek práce stěžovat rozhodně nemohla. Hosté pořádně zahrozili v závěru první půle, kdy zaváhání jinak dobře hrajícího Sochora zkoušel potrestat střelou jeden z útočníků, ale zličínská jistota mezi třemi tyčemi, Vláda Pospíšil, jeho střelu bez větších obtíží vyrazila na roh. Radotínským vápnem na druhé straně hřiště zase po pěkných kombinacích proletělo několik nebezpečných centrů, přičemž zejména jeden gólem docela zaváněl (domácímu Honzovi Lukešovi chyběl snad půlkrok, aby míč hlavou lépe usměrnil do odkryté branky). Jediné, co trochu kazilo utkání v první půli, byly rozmary počasí – nejprve bylo pod mrakem, pak na chvíli vysvitlo sluníčko, aby se v závěru půle spustil slušný liják. Do kabin se šlo za bezbrankového stavu.
Po poločase zápas zprvu pokračoval v podobném duchu jako půle první, avšak postupně si oba týmy začaly vytváře šance, které lze bez nějakého přehánění označit za gólové. Zličínští se dostali snad třikrát do zakončení po standardních situacích, jednou už se dokonce někteří diváci radovali, protože se zdálo, že míč zapadnul do sítě. Avšak šel těsně vedle. Na druhé straně zachránil domácí od pohromy brankář Pospíšil, když zasáhl proti střele z bezprostřední blízkosti.
S blížícím se koncem, asi tak od 70. – 75. minuty, začali získávat hosté převahu, kterou pak měli až do závěrečného hvizdu. Nejprve sklapla naprázdno zličínská ofsajdová past, avšak hostující hráč neunesl tíhu okamžiku a nechal se ještě před zakončením odzbrojit. Poté zatřásla povedená dalekonosná střela jednoho z hráčů Radotína břevnem domácí branky. Čím méně času zbývalo do devadesáté minuty, tím více také stoupaly emoce – a to jak na hřišti, tak u klandru, výsledkem čehož bylo na hřišti několik žlutých karet z kategorie zbytečných a v hledišti atmosféra chvílemi srovnatelná s tureckou fotbalovou ligou. Zejména na začátku článku zmíněné radotínské fanynky si nebraly servítky a za některé výrazy, kterými počastovaly ať už arbitry nebo domácí hráče, by se nemusel stydět leckterý pražský dlaždič. Na druhou stranu nutno dodat, že vše bylo pořád ještě v mezích a během fotbalových klání už každý jistě zaslechl mnohem horší věci.
Emoce vygradovaly nedlouho před koncem, kdy balón vyražený ze zličínského vápna jeden z radotínských nápalil zpátky na bránu, těsně před golmanem míč zasáhl dalšího hostujícího hráče a od něj se odrazil do sítě. Radost hostů trvala jen pár sekund – do chvíle, kdy si všimli zdviženého praporku pomezního. Že pak následovaly vzrušené debaty s rozhodčími, není třeba ani dodávat. Jak už to v podobných situacích bývá, každý z týmu viděl situaci tak, jak ji vidět chtěl – hostující hráč se dušoval, že se o ofsajd nejednalo, domácí naopak tvrdili, že to ofsajd byl (pozn. autora – z mého pohledu to byl ofsajd o dobrý půlmetr).
Branka zkrátka neplatila a krátce poté zápas skončil.
Týmy se tak rozešly smírně – 0:0.
