Další německá zkušenost

V neděli 15. května vyrazili mladší žáci na venkovní turnaj do Německa. Cílem byli opět saské Drážďany a také si vyzkoušet poprvé hru na celé hřiště v jedenáctkovém fotbale. Přivítal nás parádní areál a zázemí, jen počasí bylo nepřívětivé.

Aleš Rosendorf 20. května 2016 Mladší žáci A

První zápas nás čekal soupeř z Berlína – BSC Kickers 1900. Zápas se rozběhl a od první minuty to byl Zličín, kdo diktoval tempo hry a kontroloval míč. Na velkém hřišti a proti stejně fyzicky disponovanému soupeři jsme měli jasně navrch a soupeře zavřeli na jeho velkém vápně. Míč jsme stále kombinacemi posouvali na vápno, ale tam jsme naráželi na tuhý odpor. Několikrát jsme se dostali do vápna, ale to zakončení bylo špatné. Více střeleckých pozic jsme měli za vápnem, tam nám ale zase chyběla síla, aby to překonalo brankaře. Když už to vypadalo, že to skončí bezbrankovou remízou, tak BSC vyrazil v poslední minutě na zteč, 2 zbytečně prohrané (resp. neabsolvované) souboje, ofsajd, který rozhodčí přehlídl (ale nebudeme se zbytečně vymlouvat, když nejsme schopní proměnit nějakou šanci a svádět svůj neúspěch na rozhodčí) a nakonec i jediná střela na naši branku a prohra 1:0.

Druhý zápas byl už těžší oříšek. Domácí celek měl několik kluků, evidentně lépe narostlých a síla byla na jejich straně. Přesto to bylo celkem vyrovnané utkání, kde jsme měli několik příležitostí, ale opět špatné nebo slabé zakončení naše šance hatilo. Domácí nadvakrát proměnili jednu z kombinací a pak ranou z dálky pod břevno nedali našemu brankaři šanci zasáhnout. Domácí trefili ještě 2x břevno.

Čekal nás zápas o poslední místo, opět proti domácím, ale z druhé skupiny, a to jsem věděl už od rozlosování (už máme nějaký ten turnaj v Drážďanech za sebou a tak dokáži posoudit sílu místních celků), že bude zle. Druhá skupina byla jasně silnější a tedy těžší (první tým DSC, Ústí nad Labem a Budissa Bautzen). Domácí byli jasně lepší a silově a tedy i rychlostně nás převyšovali. Prohráli jsme 6:0. Čtyři góly byli pro nás nechytatelné – rána z dálky pod břevno. Dvakrát nás vykombinovali a několik velkých šancí Denis v brance ještě lapil. Ale přesto to nebylo jen na jednu branku, na velkém hřišti je přeci jenom (dokud to všichni nemají dost zažité a nemají naučené posuny) více času a tak jsme několikrát dokázali zklidnit hru, podržet míč, soupeře obehrát. I do šancí jsme se dostali, ale asi bych se opakoval - špatné nebo slabé zakončení.

 

Skončili jsme poslední, ale jak jsem říkal před turnajem, na výsledek hledět nebudu. Cílem turnaje bylo si vyzkoušet hru na velké hřiště a zažít si to. Vyzkoušeli jsme dvě rozestavení 4-2-3-1 a 4-3-3. Vypadá to, že 4-3-3 nám bude více sedět, protože absence typických středových hráčů (máme jen Matěje Jirase) nám moc variant na rozestavení nedává. Naopak máme dost rychlých hráčů na kraje hřiště a z těchto prostorů bychom mohli dobře posouvat těžiště hry.

Musím pochválit stoperskou dvojici Novák – Luber, s velkým hřištěm se vypořádala slušně a žádný gól nešel přes střed (myšleno finální přihrávka). Pokud kluci zlepší i to otálení při rozehře, bude to ještě lepší. A taky pochválit Honzu Friče z mladších žáků B, který jel s námi a nebál se hrát, hlavně proti prvnímu soupeři hrál výborně, dovolil si kličku, rozehrál. Další zápasy to měl přeci jen těžší.

Jinak co se týká zakončení, tak jsou věci, se kterými pohnout prostě nejde, a musíme počkat, až kluci fyzicky dozrají, s tím nic nenaděláme. Pokud proti nám stojí soupeř jako BSC, tak ho dokážeme přehrát, pokud tam jsou kluci fyzicky vyspělejší, je to pro nás velký problém. Ale můžeme jít štěstí naproti, posilování (sed-lehy, dřepy a kliky) může každý dělat doma a zpevňovat se a až začnou růst svaly tak to bude pro nás výhoda – druhá věc je, tuto výhodu využít a proměnit ji. To je věc self-motivation. Pokud ji kluci nemají, resp. nechtějí mít, a vyhovuje jim pohodlný a takový typicky český průměrný životní styl, tak já s tím nic nenadělám a budu tady pořád opakovat věty o přístupu k zápasu, tréninku. Základní nadšení pro věc jim můžu vnuknout, ale rozvíjet ji musí sami nebo za podpory (nikoliv nucení) rodičů. Chápu, že nadaní a snaživí jedinci jsou v naší společnosti ostrakizováni a nemají to jednoduché. Na druhou stranu pokud v něčem chci být nejlepší, tak bych si neměl nechat radit nebo se nechat odradit od svého cíle od průměrných, kteří nevynikají, ale chtít být jako ti úspěšní a od nich se učit a napodobovat je.

Je to pak velký kontrast v porovnání s místními německými týmy, kromě Budissy Bautzen a Dynama Drážďany (které jsou elitní, tedy výběrové týmy) tak hrajeme proti soupeřům, kde tým tvoří kluci z místních městských částí jako je třeba Zličín, ale zapálení pro hru a pro to něco dokázat, je od nich nesrovnale větší než od našich kluků. (Ale v tomto posledním bodě musím říci, že jsme se za těch pět turnajů v Německu posunuli a něco nám to dalo. Od prvního turnaje v Německu uplynul rok a půl a musím říci, že na rozdíl od prvního turnaje, je těch věcí, kdy něco vypustíme, neuděláme pořádně nebo jen napůl mnohem méně. Ta německá preciznost nás nutí být trochu lepší, ale abychom to úplně vymýtili a opět by se to do naší hry nevkrádalo, tak bychom museli hrát celou sezonu v Německu. :-) což není úplně reálné)

 

 

Výsledky:

FC Zličín – BSC Kickers 1900            0:1

FC Zličín – DSC 1898 2                    0:2

FC Zličín – DSC 1898 1                    0:6

 

Sestava: Matějka – Flieger, Novák, Luber, Marc – Horyna, Jiras, Veverka – Hastrdlo, Šilhán, Houdek

střídali: Frič, Hauzner, Cirkovský

 

Pořadí:

1. Ústí nad Labem
2. Budissa Bautzen
3. BSC Kickers
4. DSC 2
5. DSC 1
6. FC Zličín