Další porážka béčka, tentokrát 2:4
Ze hřiště "hratelného" soupeře - Gordicu Kačerov, bohužel body nevezeme.
K předposlednímu podzimnímu mistrovskému utkání jsme vyběhli na umělý pažit Gordicu Kačerov. Zápas pro nás začal dost nešťastně – to když Zdeněk Šlehofer hned ve druhé minutě chyboval a nedůraznou hlavičkou poslal do nájezdu útočníka domácích. Ten byl faulován golmanem Vláďou Pospíšilem – kopala se penalta a našemu týmu se tak podařilo prodloužit smutnou sérii po sobě jdoucích zápasů, v nichž byl proti nám nařízen pokutový kop na čtyři(!). Domácí hráč si s exekucí hlavu příliš nelámal a prudkou střelou doprostřed brány ve stylu Dády Shona otevřel skóre utkání. V nevlídném počasí se hrál poměrně otevřený fotbal se šancemi na obou stranách. Nutno však dodat, že bylo opět k vidění mnoho nepřesných přihrávek (což asi u kopané na úrovni 1.B třídy příliš nepřekvapí). Dalšího gólu se pak hrstka diváků nedočkala ani v 10. minutě při šanci Greshnyakova, ani v 15. minutě (tehdy po pěkné akci domácích zazvonilo břevno) a ani v minutě sedmnácté po slabé Trnkově střele. Skóre se tak měnilo až ve 23. minutě a k radosti zličínských zařídil jeho změnu Pavel Zbožínek, za jehož přímým volným kopem se domácí golman pouze rezignovaně ohlédl. Domácí inkasovaná branka nesrazila a několika střeleckými pokusy se snažili vedení strhnout na svou stranu. Leč neúspěšně. Ve 33. minutě jsme pak opět udeřili. Šparlinek poslal dlouhý pas na France (který nedlouho před tím vystřídal Šlehofera), ten poslal balón do vápna, kde jej minul domácí stoper a pro obrozeného střelce Zbožínka nebyl velký problém zavěsit. 2:1 pro nás. Leckdo si v tu chvíli vzpomněl na předzápasová slova Vládi Pospíšila, který slíbil, že za Pavla Zbožínka uhradí kapitánské zápisné, pokud vstřelí hattrick. Bohužel – nadějné vedení jsme neudrželi ani do poločasové pauzy a inkasovali jsme hned dvakrát po rohových kopech domácích. V prvním případě zatočil kapitán Gordicu balon pěkně přímo z rohu pod břevno naší branky, Pospíšil jeho pokus dokázal ještě vyrazit. Míč se ovšem odrazil k hráči domácích, který v lehké pozici asi půl metru od prázdné brány nezaváhal. Po dalším rohu se nechal přehlavičkovat Šindelář a do kabin se šlo tak šlo za stavu 3:2. Druhá půle přinesla náš zlepšený výkon, hrálo se víceméně na půlce Kačerova. Vypracovat si jasné gólové příležitosti se nám až na výjimky ovšem nedařilo. Za zmínku stojí Šindelářova střela a zejména Šparlinkova hlavička (nebo snad rameno?), která volala po gólu. Šla však těsně nad. V samotném závěru zápasu, kdy jsme již všechny síly vrhli do ofenzivy, se soupeři z brejku podařilo vstřelit čtvrtý gól, kterým definitivně rozhodl zápas. Během druhé půle se stupňovaly problémy naší jedenáctky s hlavním rozhodčím, který svou nepřesnost doplňoval arogantním chováním. Vyostřoval atmosféru některými komentáři na adresu našich hráčů („Kecama se fotbal nehraje.“ Apod.). S blížícím se koncem soutěžního klání byl pan rozhodčí již v takovém duševním rozpoložení, že úmyslně otáčel auty a rohy způsobem, jemuž se smáli i hráči domácího Gordicu. Z atmosféry na hřišti pak rezultovalo několik žlutých karet za řečnění, díky nimž se zase o několik stokorun naplní oddílova pokladna. Nutno ovšem dodat, že verdikty arbitra nám porážku nepřinesly (spíš jen dokreslily atmosféru nevydařeného zápasu než že by významně ovlivnily výsledek), chybu je třeba hlavně hledat v nás samotných a na rozhodčí nehledět (a už vůbec ne se na ně vymlouvat) – Gordic Kačerov byl soupeř, se kterým se určitě dalo bodovat a je velká škoda, že se nám to v deštivém sobotním dopoledni nepodařilo.
