Klub prožíval hráčskou i funkcionářskou krizi. Hráli se ty nejnižší soutěže a v tělovýchovné jednotě Tatran Zličín už byl fotbal jedinným oddílem, který vyvíjel činnost. V roce 1972 se stal předsedou fotbalového oddílu pan František Denk. Ve spolupráci s tehdejším Místním národním výborem byl vypracován plán na zatravnění hřiště a postavení nového zázemí pro fotbalisty. Bohužel se nepodařilo zrealizovat dobudování vodovodního řadu do Zličína a tak z těchto smělých plánů nakonec sešlo. Došlo tedy alespoň k dostavění stávajícího objektu a k jeho rozšíření. V těchto letech byla postavena i hala, sloužící jako garáž pro autobus, která se stala na dlouhá léta zdrojem příjmu oddílu a pomáhala jej tak udržet při životě. Byly také vybudovány asfaltové kurty, které měli sloužit zájemcům o tenis a volejbal. Bohužel tyto sporty se nepodařilo oživit ve Zličíně natolik, aby měly déle trvající charakter. Vedení klubu přistoupilo k cílevědomému budování nového mužstva a stabilizaci mládežnických mužstev. Do práce s mládeží se zapojili pánové Václav Petrolín, Milan Petrolín a Jaroslav Kejha. Zejména kvalitní dorost tvořil základ budoucích úspěchů zličínské kopané. Pan Kejha měl k dispozici kvalitní hráče a největším úspěchem zličínských dorostenců bylo vítězství v Memoriálu Ády Pistoriuse mladšího, ve kterém ve finalovém zápase zdolali pražskou Slavii 3:2, když branky stříleli Mirek Matějovský, Franta Matějovský a Míla Denk. Slavia pak se stejným kádrem získala za týden titul mistra Československé republiky, když porazila Žilinu. Toto dorostenecké mužstvo se stalo základem budoucích úspěchů „A” mužstva, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Vedle mladíků bylo mužstvo vhodně doplněno. Přišli hráči jako Rybín, Kotnauer, Pavel, Kratka, Pavlovič. A na jaře 1976 se vedení klubu podařilo mezi ně zasadit klenot. Z SK Turnov byl za 300,- Kčs získán na přestup Andrej Kvašňák, dlouholetá opora pražské Sparty a vícemistr světa z Chile 1962. Jeho trenérská smlouv zněla na částku 700,- Kčs měsíčně. A začala spanilá jízda až do I.A třídy. Jaro 76 končí postupem do I.B třídy. V sezoně 76 - 77 pak pražský tisk uvádí titulky: „Zličín se pokouší o trhák”, „Kvašňákův víkend”. Ve 22 kolech soutěže se o postup přetahovali naši s Braníkem B a mužstvem Holubic. V předposledním kole jede Zličín do Řeporyj a suverenním způsobem vítězí 4:0, když branky stříleli Kvašňák, Šulc, Pavlovič a jednu si domácí dali vlastní. A protože Braník jen remizoval ve Stodůlkách a Holubice prohrály v Řevnicích, mohl se oslavovat opět postup. I.A třídy se bude hrát ve Zličíně! Z druhého místa pak postupoval i Braník B. I další sezona slibovala zličínský triumf. Opět byl naším největším konkurentem Braník. Večerník Praha o podzimním zápase na hřišti Braníka napsal pod titulkem „Andrej opět na scéně”: „Tatran Zličín vedený Andrejem Kvašňákem, ač je nováčkem I.A třídy, je po pěti kolech v čele tabulky. K sobotnímu utkání s ABC Braník B nemělo mužstvo k dispozici brankáře, a tak do branky nastoupil trenér Kvašňák. Jeho výkon i v této roli byl vynikající. Ve svých 41 letech mužstvo podržel, byl neprůstřelný a nedovolil domácím střelcům ani jednou skórovat. Zličínští v Braníku zvítězili 1:0.” Po podzimu hodnotila pažská Večerka I.A třídu v článku „Poločas pražské kopané”: „V I.A třídě oddělení A je přítomnost nováčků citelně znát. V čele tabulky jsou dva z nich, a to Tatran Zličín a ABC Braník B. Úspěch Zličína je zásluhou jejich trenéra, ale ještě i hráče, bývalého reprezentanta Andrej Kvašňáka. Tento někdy až příliš temperamentní muž znovu dokazuje, co v kopané znamená. Ve svých 41 letech předává bohaté zkušenosti mladým.” Přes zimu však euforie vyprchala. Největší konkurent z Braníka totiž zalovil ve zličínském mužstvu. Hrál divizi a tak měl co nabídnout. Působil v něm dlouholetý Kvašňákův spoluhráč Václav Mašek a ten si vyhlédl oba bratry Denkovi. Vedení našeho klubu se rozdělilo na dva tábory: pustit - nepustit. Ještě v lednu odchází starší František a již v rozehrané soutěži jej v dubnu následuje mladší Míla. Braník pak nedodržuje gentlemanskou dohodu, že nebude se svým B mužstvem konkurentem v boji o postup. Přijíždí na Zličín v té nejsilnější sestavě, včetně Václava Maška a vítězstvím 4:1 rozbíjí zličínský sen o postupu do přeboru. Své zklamání neskrývá především Andrej Kvašňák a u mužstva končí. V té době asi málokdo tušil, že bude trvat dalších víc jak dvacet let a ve Zličíně se pořád bude hrát I.A třída. Dlouhé roky se bude čekat na další silnou generaci vlastních hráčů. Tento tým snů, který během dvou let psal ty nejsvětlejší stránky historie klubu se postupně rozpadá a výboři stojí před stejným cílem, jako už mnohokrát před tím, budovat mužstvo nové