JEDNA KOMETA, MNOHO DRUŽIC...
Zličínská mladší přípravka hráčů narozených v roce 2008 dokázala dobýt další titul. V sobotu 11. června 2016 vyhrála turnaj v Unhošti.V konkurenci čtrnácti týmů všechny svoje zápasy vyhrála a zvedla nad hlavu největší pohár, ten pro vítěze. Kluci se na hřišti překonávali a turnajový titul si zasloužili.
Pohled na naši hru mi dal vzpomenout na rok 1986, kdy tehdejší Sovětský svaz (ač mám proti určitému politickému zřízení maximálně možné výhrady), předváděl na MS v Mexiku neskutečně rychlý fotbal, plný narážeček v pohybu, přesného zakončení a vysoké střelecké produktivity. Záložní řada Jaremčuk, Jakovenko, Alejnikov , Rac a především útočníci Zavarov a Belanov hráli na tu dobu v neskutečné rychlosti a soupeř často jen přihlížel. Proto ten dnešní nadpis článku, kometou byl v našem týmu Míša Folprecht, který vstřelil neuvěřitelných dvaadvacet branek a stal se králem střelců, ostatní hráči mu zajišťovali servis a navíc také přesně stříleli!
V základní skupině kluci vysoko porazili všechny čtyři soupeře a postoupili do tříčlenné finálové skupiny, kde jsme se v bojích o medaile utkali nejprve s Olympií Zdice. Zápas to byl vyrovnaný, dvakrát jsme prohrávali a v závěru dokázali utkání otočit. Všichni hráči hráli, nechci říkat na hraně svých možností, ale s obrovským zapálením a zaujetím pro hru, prostě jsme chtěli zvítězit víc než soupeř a to asi rozhodlo.
A nadešlo skutečné finále. SKP Rakovník jsme museli porazit, remíza či prohra by znamenala stříbrné medaile. Před utkáním jsme změnili obvyklou přípravu, sedli si s hráči na hřiště a vůbec o zápasu nemluvili. Bavili jsme se o všem možném, byla legrace, kluci se výborně uvolnili, tak se k tomu i přistoupilo. Žádné musíš, musíte, musíme, nic podobného. Stříbro je v kapse, jdeme si zahrát.
Kluci začali zápas skvěle, hned v první minutě dal Míša Folprecht branku. Rakovník hrál výborně, a dvěma góly odpověděl. Přesto náš tým dokázal dál kontrolovat hru, nastřelil tyče i břevno. Jindy bych si v takových chvílích pomyslel, že nás neproměněné šance budou mrzet, ale tentokrát jsem cítil podivný klid, že to nemůže dopadnout špatně. I když, co je to špatně? Tak bychom skončili druzí – no, Bože…Rodiče našich hráčů se nechali pohltit hrou a neúnavně fandili. A pak to přišlo. Za stavu 3:3 trefila naše kometa čtvrtou branku a pečetila zlato.
Úspěch je to rozhodně velký, ale není nutné ho přeceňovat. Je ale třeba se z něj radovat, fotbal přece pro tu radost všichni hrajeme.
Všem hráčům bych rád poděkoval, od gólmana Dominika Šilla až po posledního útočníka ukázali, že fotbal hrát umí. Po děkovačce pro rodiče a převzetí zlatých medailí došlo i na děkovačku pro trenéra, kterou jsem ale musel rychle zarazit, aby nepřerostla únosnou mez :-) Ve fotbale to už tak chodí, pokud se vyhraje, jsou výborní hráči, pokud ne, může za to trenér :-). Naštěstí to u nás tak není :-). V šatně jsme si pak naposledy zakřičeli vítězný chorál a jelo se na zmrzlinu…
Naše zápasy:
Baník Švermov 10:1, SK Lhota 8:1, TJ Unhošť 9:0, AFK Loděnice 6:1
Finálová skupina:
FK Olympia Zdice 3:2, SKP Rakovník 4:3
Branky:
Míša Folprecht 22, Fanda Poupě 5, Vojta Strnádek 4, Martin Křovák 3, Adam Procházka 3, Matěj Košnář 3
Sestava:
Šill – Procházka, Košnář, Křovák Martin, Lukáš – Poupě, Folprecht, Strnádek
Abych nezapomněl, o den později všichni hráči, nejen ti, kteří byli na turnaji, odehráli vítězný mistrák se Stodůlkami, kde jsem nebyl, neodolal jsem vábení sladké Francie. Děkuji tímto dvěma rodičům, kteří se ujali koučování, a ne poprvé - František Poupě a Robert Berky :-).
