Kluci se nevzdali a za odměnu brali výhru na hřišti lídra soutěže
Můžete se svými hráči pilovat techniku, přesnost přihrávek i úspěšnost střelby, stejně jako důraz v soubojích nebo důslednost v obraně. To všechno se dá pravidelným drilem vtlouct do hlavy kdejakého hráče, ale to, co občas dokáže tento tým vnést do zápasu sám od sebe, to je něco, co umí skutečně zahřát u trenérského srdce.
Zapomeňte na neproměněnou šanci, pokaženou akci mizernou nahrávkou nebo snad inkasovaný gól po lajdácké chybě. To je fotbal, zvlášť v žákovské kategorii stále postavený na chybách jednoho z týmů. Sledovat ale kluky, jak i přes všechny své nedostatky dávají do hry srdce, prokazují nezdolný charakter a jdou za výhrou i přes nepříznivý vývoj, to je fotbal, který mě baví a musí bavit i rodiče.
Když nás během čtyř dnů čekaly dva nejlepší týmy soutěže, neměli jsme co ztratit, což byla jistě výhoda, za favority jsme ani v jednom případě nebyli. O to víc ale bylo na klucích vidět, jak chtějí uspět. Srandičky z tréninků, kam občas zkrátka patří, šly stranou, bylo čas ukázat, že fotbal hrát umíme.
Barrandov, který na podzim ztratil body jen ve dvou případech včetně zápasu s námi, přijel na Zličín s ambicemi rychle rozhodnout, my se proto nikam netlačili a čekali na svou šanci. Ta přišla po úniku Michaela Vondráka a penaltovém zákroku hostujícího brankáře. Ten ale svůj faul napravil a penaltu chytil.
Následovaly dva slepené góly soupeřova kapitána po rohovém kopu a kdekdo nás odepisoval. Stačilo však pár minut druhého poločasu a vše bylo jinak. Rychlé snížení a pak opět dotáhnutí skóre z 1:3 na 2:3. Poslední dvacetiminutovka patřila nám, sílící tlak však míč do branky hostů nedotlačil, i když občas chyběl skutečně kousek. Slzy v očích některých hráčů se zdají být přehnané, ale to jen dokazuje, jak tento tým chce pracovat a vyhrávat.
A to se rozhodl dokázat o pár dní později na trávníku vedoucího týmu z Chuchle. Začátek opět nebyl ideální a rychlá dvoubranková ztráta se zdála být zlomovou. Nebyla! Ještě do poločasu jsme stav otočili, a to nutno přiznat po velmi pěkných akcích. Když na ukazateli po utkání svítílo skóre 10:4 pro náš tým, nikdo se nemohl divit. Vyhrál ten lepší.
Těší mě, že kluci v sobě mají jiskru, která zažehne v okamžiku, kdy by to málokdo čekal, že umí sebrat odvahu vzít to na sebe, pomoci spoluhráči a udělat kus své práce pro tým. O tom kolektivní sport je, o tom je naše parta, která tak skvěle funguje. Jen tak dál, pánové, pořád jsme na začátku, o to větší chuť je potřeba mít, a my jí máme. Díky!
