Konečně tři body! Tvrdá týmová práce nám přinesla výhru na Aritmě
V neděli odpoledne jsme zajížděli na hřiště Aritmy. Domácí se nacházeli na chvostu tabulky, ale i tak jsme věděli, že nás nečeká jednoduchý zápas. Utkání jsme chtěli za každou cenu vyhrát, a tak jsme chtěli do utkání vstoupit aktivně, presovat soupeře a sami hrát rychlý kombinační fotbal. To se nám také dařilo, a tak jsme odjeli se zaslouženou výhrou (2:0).
Už před zápasem, když jsem přišel do kabiny a podíval se na kluky, viděl jsem z nich odhodlání a chuť vyhrát. To mě vnitřně uklidnilo, a řekl jsem klukům: „Hoši, dneska po zápase, těmito dveřmi budou odcházet vítězové“. Po pár taktických pokynech, rozcvičce a povzbuzení se šlo na věc.
Do zápasu jsme vstoupili přesně tak, jak jsme chtěli. Od prvních minut jsme přebrali iniciativu zápasu. Soupeře jsme prakticky nepouštěli z vlastní poloviny, a když už se z ní dokázal vykombinovat, přišlo rychlé dostoupení obránců a následný zisk míče. Bohužel nám stále vázne kombinace. Máme problém pracovat rychle s míčem, když jsme pod tlakem, a tak přichází jednoduché ztráty.
Kluci se musí naučit přenášet hru. Pokud přijde míč zprava, tak ho nesmí Štěpán nebo Petr hned doprava vrátit, ale pomocí dvou doteků přenést hru na druhou stranu. Co se týče hry, do 20. minuty byl její obrázek naprosto stejný. Drželi jsme soupeře pod tlakem, avšak své střelecké příležitosti jsme buď díky nedůrazu nebo pomalém zakončení nedokázali přetavit v branky.
A tak se začal osmělovat i soupeř a my si vybrali naši slabou chvilku v zápase. V následující desetiminutovce nás několikrát podržel Denis v bráně, když kluci pozdě dostoupili soupeře a umožnili mu tak zakončení. Domácí ale své šance neproměnili, a tak přišel trest.
Ve 30. minutě se dokázal po centru z pravé strany prosadit pohotovou střelou Tomíno a otevřel skóre utkání. A o necelé čtyři minuty později přišla další radost. Kuba vyslal centr na Tomína, který nádherně trefil balon z voleje a nedal gólmanovi žádnou šanci. Při tomto pokusu přišel Tomíno i o svoji kopačku, která odletěla někam směr zeď baráku. O poločase se tedy odcházelo do šaten za stavu 2:0 pro náš tým.
Do druhého poločasu jsme chtěli vstoupit stejně aktivně jako do toho první, a to se nám také podařilo. Domácí jsme stále drželi na jejich polovině a vytvářeli si šance, které jsme (jak bývá naším zvykem) nedokázali proměnit. A to nás mohlo mrzet. Celý zápas jsme hráli vysoký pressing, který klukům sebral hodně sil, které ke konci utkání mohly chybět, a také chyběly.
Už jsme nebyli tak důrazní v soubojích, přistupovali jsme pozdě k hráčům. A když jsme vybojovali balón, nepřišel náběh jak útočníků, tak křídelních hráčů, a tudíž přišla ztráta. Díky těmto ztrátám se Aritma dostávala do tlaku, který vyvrcholil přímým kopem za vápnem. Přímák naštěstí lapil Denis a následná dorážka mířila pouze do tyče. A tak mohl završit svůj hattrick Tomíno, když po faulu na Andreje (který udělal krásnou kličku brankáři) šel kopat penaltu. Domácí gólman však svoji chybu napravil a penaltu chytil. Konec utkání už jsme si pohlídali a mohli, společně s rodiči, slavit první výhru v sezóně.
Musím kluky za předvedený výkon a i za koncentraci před zápasem a během zápasu pochválit. Šli si jasně za svým cílem, a také jej společnými silami dosáhli. Předvedli soudržný týmový výkon, který je dovedl k vítězství.
Ano, stále je na čem pracovat. Počínaje zpracováním, přes rychlost práce s míčem, konče zakončením. Ale kdo by klukům nějakou tu chybku neodpustil, když na nich vidí to nadšení, soustředění a hlavně i úsměvy.
