Marný boj na Podolí
V sobotu se naši starší žáci představili na hřišti Slavoje Podolí.
Na hřiště soupeře z Podolí jsme jeli v dost improvizované sestavě. Respektive bylo nás dost, ale některé posty jsme neměli obsazeny a tak to bylo pro kluky, kteří tam naskočili, pro sebe na neobvyklých postech, složité. Museli jsme se vypořádat s celkem 13 absencemi, tak jsme na zápas vzali i 2 kluky z mladších žáků, abychom v tom vedru měli dost hráčů do rotace a střídání. Za to Davidovi a Denisovi patří dík, že dorazili po svém zápase.
Vzhledem k tomu, že nám z hráčů, kteří mohou hrát střed zálohy chybělo 5 z 6 kluků, tak jsme věděli, že budeme kombinačně slabší a nebudeme mít tolik běhavou zálohu jako obvykle. Nicméně to byla příležitost pro kluky, kteří toho tolik zatím neodehráli, aby si svým výkonem řekli o častější pozornost. Taktiku na soupeře, který kombinačně je silný, jsme zvolili jednoduchou - zalézt a posílat dlouhé míče dopředu na rychlíky Petra s Danem. Soupeř podle očekávání nás přišpendlil na vlastní polovině, ale dobře jsme odolávali a celkem se drželi stanovené taktiky. Z toho jsme také vstřelili úvodní branku utkání. Tomáš vykopl dlouhý míč, Max ho posunul na Dana a ten ještě jedním dotykem poslal Petra do gólové šance, kterou Petr proměnil. Takové situace jsme měli ještě 2, ale netrefili jsme branku. Bohužel po našem vedení soupeř rychle vyrovnal. Po zbytečném rohu Petr neuhlídal svého hráče a Podolí vyrovnalo na 1:1. Pak ale značná část hráčů úplně přestala plnit pokyny a mysleli si, že si to se silným soupeřem můžeme rozdat na férovku - což byl omyl, v tom složení, které jsme měli k dispozici (Neměl bych problém si to s Podolím rozdat na férovku mít k dispozici hráče, kteří hrají stabilně a víceméně plní pokyny). Přestali jsme hrát zataženě, chtěli jsme kombinovat, ale na to jsme neměli pohyb bez míče a ani kvalitu přihrávky. Začali jsme ztrácet jednoduché míče a do otevřené obrany soupeř procházel jak nůž máslem. Marně jsem namáhal hlasivky, ale kluci si dělali co chtěli. Po jednom dlouhém výkopu jsme byli opět vystoupení (oba stopeři - Kuba a Tomáš) a Viky absolutně nezachytil a nestíhal náběh svého hráče a prohrávali jsme 2:1.
O poločase jsem klukům zopakoval pokyny, ale soupeř už mohl hrát s vedením v zádech trochu zataženěji a vyrážet k protiútokům (tedy tak jak jsme měli hrát my). Z jednoho z protiútoků Podolí přidalo třetí gól a já věděl, že na obrat už nemáme. Směrem dopředu jsme toho také už moc nevymysleli. Soupeř pochopil, že nebezpečí hrozí jen od Dana s Petrem a zdvojoval až ztrojoval je a náš zbytek týmu nebyl schopen toho využít, že se soupeř soustředí na naše 2 hráče. Petrovi došly síly a Dan se vracel hluboko do našeho pole pro míče, aby hasil průšvihy kluků, kteří neběhali nebo nechtěli běhat. A tak jsme zcela zaslouženě prohráli.
Věděl jsem, že to nebude lehké, ale vždy si z toho člověk musí vzít něco pozitivního. To pozitivní jsem spatřoval v tom, že dostanou příležitost kluci, kteří mají méně startů, že se můžou ukázat. Ale naložili s tou šancí tak, že jen potvrdili, proč jsou často na hraně, či za hranou nominace - slabý pohyb, nechuť běhat, zpracování míče jim dlouho trvá, nedokáží přihrát a víceméně se vezou na výkonech ostatních kluků a sami tomu moc nepřidávají (tzv. černí pasažéři). Chtěl bych ale pochválit Adama Lasriho, s fotbalem začal na podzim, v zimě odehrál několik přípravných zápasů, teď dostal příležitost v prvním soutěžním zápase. Bylo tam spousta chyb, to je pochopitelné, ale byla vidět snaha něco předvést, popoběhnout. Aspoň ten přístup byl v pořádku, z toho se může odpíchnout.
Teď nás čeká adept postupu Xaverov, a pokud k tomu přistoupíme takto tak nám hrozí dvouciferný debakl.
