Na čarodějnický večer nám spálil všechny šance rozhodčí

Kam až lze zajít s ovlivňováním zápasu ze strany rozhodčích se naše divizní Áčko přesvědčilo na „horké“ půdě prvního týmu soutěže z Domažlic. Souboj vedoucího týmu s posledním byl bohužel od první minuty fotbalovou parodií, než pohledným fotbalem, na který by však rozhodně kvalitní tým domácích měl. Leč dal přednost jinému stylu hry a na něj neměl Zličín absolutní nárok.

Aleš Rosendorf 2. května 2011 Muži A

Začněme hned v osmé minutě, kdy si domácí Tesař chytře v pravou chvíli odstrčil ve výskoku Hášu a zcela volný hlavou poslal míč do tyče, od níž se míč odrazil do hlavy brankáře Shopfa a následně do naší sítě. 1:0 pro Domažlice.

O odpověď se naši hráči snažili vehementně následujících deset minut. Jenže rychlé křídelní akce i kombinace středem hřiště končili píšťalkou rozhodčího Vlasjuka. Zda se však v některých případech jednalo o faul, ruku nebo snad ofsajd, nám hlavní arbitr mnohdy nebyl schopen vysvětlit. Jen zkrátka pískl a bylo po šanci.

Když už jsme se přeci jen dostali k pokutovému území domácích, pořádně to před jejich brankou hořelo. Příkladem může být krásná střela Háši, kterou dorážel z houštin těl vybíhající Merta. Podle pomezního rozhodčího ale z ofsajdu.

Za další minutu Merta vracel přetažený centr pod sebe. Redžič si pohodlně míč uvnitř pokutového území zpracoval, kličkou obehrál brankáře i následně obránce na brankové čáře a míč zasunul do sítě. Tady se nedalo skutečně pískat nic a bylo vyrovnáno 1:1.

Jak moc jsme tím však zkazili domácím režii zápasu, se ukázalo hned vzápětí. Jakési promluvení našeho obránce Šatného, který stál na hranici vápna (hra se odehrávala na polovině hřiště), znamenalo pro něj žlutou kartu a pro domácí trestný kop z 16. metrů. Z něj naštěstí neudeřilo, stejně jako z následných devíti rohů a dvanácti standardních situací kolem pokutového území. A to prosím hovoříme zatím o prvním poločase. Zličín se dostal ke standardní situaci za celý poločas jen jednou. Po faulu na Šatného se totiž dostával do velmi slibného přečíslení Žák a tak rozhodčí raději odpískal faul v náš prospěch. První v zápase. Běžela 37. Minuta!

O přestávce byly pokyny jasné: nenechat se vyprovokovat, hrát bez karet a pokud možno bez zranění. Nerozhodný stav 1:1 byl pro náš tým asi největším možným trestem, protože o to více rozhodčí nakláněl hřiště v náš neprospěch. I když domácí hráči hlavičkovali vedle brány, nad branku, téměř vždy se stejně zahrával rohový kop. Stejné to bylo u autových vhazování, kdy si pomezní rozhodčí snad přilepil praporek do pravé ruky. Aut v náš prospěch byl hodně vzácným výskytem-

V 55. minutě se konečně rozhodčí Vlasjuk dočkal. Radost mu udělal domácí střelec Braun. Ten využil nedorozumění v naší obraně, když Zahálka odkopem trefil jen vybíhajícího Adama a Braun se sám proti Shopfovi nemýlil, 2:1.

Kdo si myslel, že nyní nám rozhodčí povolí alespoň jednu gólovou šanci, mýlil by se. Risk, že bychom se z ní prosadili a opět skóre srovnali, byl pro Vlasjuka až příliš velký. A tak když domácí obránce zapomněl míč za sebou a Merta s ním pelášil sám na domažlickou branku, pískal se faul. Omluvné pohledy domácích hráčů a jejich následné přiznání, jak jim je tato výpomoc trapná, byly až úsměvné.

Stejně jako následná penalta po „zákroku“ Moudrého, do kterého chytře narazil domácí útočník. Donko však branku netrefil. To se povedlo až v poslední dvacetiminutovce opět Braunovi, Bauerovi a v nastaveném čase také Cihlářovi.

Konečný výsledek 5:1 odrážel průběh hry. Domažlice mohly vyhrát mnohem vyšším rozdílem. Náš tým podržel perfektními zákroky Shopf. Nejlepším mužem zápasu byl jednoznačně muž s píšťalkou, Pavel Vlasjuk. Pokud podobnými praktikami bude dál řídit své zápasy, určitě o něm ještě uslyšíme.