NĚMECKÉ DRÁŽĎANY – svět od kterého se máme co učit

Užít si atmosféru předvánočních Drážďan a zahrát si fotbal v hale vyrazili naši mladší žáci B, ročník 2003. Čekali nás silní soupeři, skvělá atmosféra a vlastně skvělé vše. Více v článku.

Aleš Rosendorf 5. ledna 2015 Mladší žáci B

První zápas jsme narazili na Lokomotivu Lipsko. Soupeř od začátku hrál super fotbal, kombinacemi nás rozebíral a nepolevoval ve svém úsilí. Naplno dokázal využít výhod hry o mantinel. Prohra 8:0.

 

Druhý zápas jsme hráli s JSG Südkreis Gifhorn. Tady jsme už byli mnohem vyrovnanějším soupeřem, ale Němci nás předčili v nasazení a nakonec přestože jsme vedli po brance Artura Loskova zápas otočili na 3:1.

 

Třetí zápas nás čekal druhý tým domácích SC Borea Dresden. Domácí (a nejen oni) předváděli dobrou individuální techniku s kombinací zarputilosti a porazili nás 3:0.

 

Čtvrtý zápas nás čekal berlínský celek Weissenseer FC, dokázali jsme díky Šimonovi Horynovi vstřelit branku, ale kluci z Berlína a především jejich kapitán se činili a dokázali jich vstřelit 5.

 

Čekal nás zápas o poslední místo proti SG Dresden Striessen. Zápas byl vyrovnaný, ale zápas rozhodla opět větší chuť zápas odehrát do poslední vteřiny od kluků z Německa a porazili nás 3:0.

 

V zápase o 3. místo se utkali domácí proti Dynamo Dresden. Byl to výborný zážitek a skvělý fotbal, kde byli nakonec o něco šťastnější domácí,kteří vyhráli 2:1. Rodiče domácích kluků byli skoro dojatí k slzám. Jak jsem se s nimi bavil, tak je pro ně tahle výhra něco víc, než jen obyčejný zápas. Prostě derby proti největšímu městskému rivalovi.

 

V zápase o první místo se utkali 2 soupeři z naší skupiny Lipsko a Weissenseer. Byla to bitva jako řemen, opravdu vysoké nasazení, skvělé fandění a nakonec zasloužená výhra Lipska 2:1.

 

Náš tým skončil poslední, technicky, ve způsobu tréninku a filozofii chápání fotbalu se náš tým moc od kluků z Německa neodlišoval. Největší rozdíl byl však v nasazení a absolutním přístupu k fotbalu. Kluci z Německa si nic nedarovali, hráli opravdu drsně až tvrdě. Když z toho však byl faul, tak se faulující omluvil, pomohl soupeři na nohy a pokračovalo se dál. Naši kluci za rozhodnutého stavu už balí kufry, ale kluci z Německa hráli až do poslední vteřiny i když se skóre zdálo jasné. Prostě cítili, že s tím něco třeba ještě dokáží udělat a podřídili tomu vše. V přestávkách (samozřejmě jako všichni) dělali blbosti a svačili, ale také se zájmem sledovali ostatní zápasy. Naši měli jedinou starost, kde mám mobil nebo PSP.... a největší dojem na mě udělali domácí kluci, když hráli jejich kolegové zápas o umístění, celý zápas fandili a zpívali (i když jen obyčejnou odrhovačku – Borea Dresden schiesst dem Tor, schiesst dem Tor, schiesst dem To-o-o-r. = Borea Dresden vstřelte gól, vstřelte gól, vstřelte gól) a toho samého se dočkali, když hráli oni a jejich kolegové měli volno. Domácí trenéři, mi říkali, ať si z výsledku nic nedělám, že letos je ten turnaj nejsilnější za poslední 3 roky. Já výsledek beru jako spravedlivé vyjádření stavu. Jediné v čem jsme byli trochu hendikepovaní vůči Němcům byli mantinely. U nás se o ně skoro nehraje v Německu běžně. Má to své výhody - diváci nelezou do hrací plochy, míč je pořád ve hře, takže kluci hrají a nehoní míč mimo a tak je hra hodně rychlá a nevýhoda možné zranění, snad jen 1 zákrok byl ostřejší jinak se kluci u mantinelu vždy zpevnili a to je vlastně taky dobře pro rozvoj fyzické stránky fotbalisty.

 

POŘADÍ:

 

1. Lokomotiva Lipsko

2. FC Weeisenseer

3. Borea Dresden I

4. Dynamo Dresden

5. Borea Dresden II

6. Altglikenecke Berlin

7. Jena

8. Gifhorn

9. Südkreis Dresden

10. FC Zličín

     

 

Musím se podělit, ale o další poznatky z turnaje a pobytu v Německu.

 

ORGANIZACE – Naprosto perfektní, veškeré info jsem dostával emailem s 3 týdenním předstihem. Přijeli jsme na místo, dostali jsme časový pořad celého turnaje, KTERÝ BYL NA MINUTU PŘESNĚ DODRŽEN!!! Zavedli nás do kabin. Pak seznámení s pravidly a způsobem jak bude vše probíhat. Pak se mě i hlasatel ptal na výslovnost jmen našich hráčů, aby je moc nekomolil. Vždy byl oznámen střelec a také sestavy jednotlivých týmů. Proběhlo slavnostní zahájení. A to vše za 30 EURO startovného (cca 850Kč)!! (+ každý divák platil vstupné 1 Euro) To je potom hodně brutální srovnání s organizací turnajů tady v Čechách.....

 

VÝKONY FOTBALISTŮ – Všichni kluci uměli s míčem (Coerver trénink je u nich zcela běžný). Nebáli se jít do řešení 1:1 a i když se něco nepovedlo, tak pořád to zkoušeli. Musím, řici, že co se týká palety technické vybavenosti, tak jsme na tom byli podobně, ale rozdíl byl v rychlosti provedení. V Německu totiž hned přichází tlak bránícího hráče na opětovné získání míče a útočníci (a nejen oni, ale i obránci a i brankaři!) si tak zautomatizují, že musí vše provádět v rychlosti až do finální fáze. Na to nejsme tady v Čechách zvyklý, tady po kličce máme moře času a pak pro to srovnání na mezinárodní scéně nám to chybí. Technicky jsme nezaostávali, to mi říkali i domácí, ale ta rychlost a nasazení bylo mimo naše zvyklosti. Všichni kluci na sebe mluvili, upozorňovali na volné hráče, že mají volný prostor apod. Našim klukům to nutím, ale jsou (většina) jako ryby. Úcta k soupeři, hráči se chovali slušně, popřípadě je okřikl trenér, že takhle tedy ne (ale to byla výjimka), chtěli soupeře potupit na hřišti fotbalem – ničím jiným. Další věc o které jsem už psal, bylo nasazení. Kluci z Německa hráli od první do poslední vteřiny naplno – prostě jsou zvyklý, a vědí, že když něco ošidí, (jak v tréninku, tak v zápase) tak se jim to vrátí jak bumerang. Prostě už od dětství nejsou zvyklí na podvod a faleš (rozuměj – ulevit si, něco ošulit, když se trenér; učitel nedívá, apod.) a to jsou zvyklosti, které bychom měli přejímat, nejen jako fotbalisti, ale jako lidé a občani, hned by se nám žilo lépe. Bohužel česká povaha, bude radši vymýšlet způsob jak si to usnadnit, hledat tu nejjednodušší cestu, prostě klasická vyčůranost. Nulová tvrdá práce na cestě za vysněným cílem (potom je jasné, proč nezvládáme krizové situace – kde se musí tvrdě pracovat). Až pochopíme, že i někdy trnitá a kamenitá cesta je také cílem, tak se posuneme výše. Jen pro připomenutí, jak se tvrdá práce vyplácí Německo se dostalo do semifinále finálového turnaje Mistrovství světa a Evropy v roce (2006, 2008, 2010, 2012, 2014) – tedy 5x v řadě!!! Jasně jsme 8x menší země, takže nemůžeme očekávat tolik úspěchů a v takové kadenci, ale minimálně účast na finálovém turnaji a postup ze skupiny by měl být základním cílem. Takové Holandsko má jen o 5mil. Obyvatel více a jak ve fotbale je úspěšné.

 

BRANKAŘI - Speciálně jsem si nechal toto téma na samostatný odstavec. To byl MAZEC. Nechci shazovat našeho Ondru, který se snaží a je poctivý v tréninku, ale v zrcadle výkonu kluků z Německa to byl rozdíl obrovský, ale to nemluvím jen o Ondrovi, ale o všech klucích co chytají nejen na Zličíně, ale i v Čechách (za nejlepšího brankaře v ČR v ročníku 2003 je považován Filip Ullrich ze Sparty, viděl jsem ho chytat a na čáře je neskutečný, ale neumí vybýhat a číst hru nejlépe). Všichni kluci uměli chytat na čáře, s přehledem rozehrávali nohama a pouštěli se do kliček útočníkům a vycházeli jim! Ale hlavně hráli falešného obránce a ovládali perfektně vybíhání a čtení hry, obzvláště domácí brankař Adrián Knöschke, který se stal nejlepší brankařem turnaje, byl v tom neskutečný. Zastavoval útoky soupeřů klidně i skluzem na polovině hřiště! Všichni si tam šuškali něco o novém Neurovi :-) . (Ale těm brankařům se nedivím, když mají takový vzor jako je Manuel Neuer a další, tak je jasné, že se mu chtějí podobat a tvrdě na tom dřou).

 

ROZHODČÍ – Pokud to dočetl až sem nějaký český arbitr, tak mám pro Vás nemilou zprávu – ZAOSTÁVÁTE a to hodně!!! Turnaj řídili 3 kluci (věk 17, 14 a 12 let – tedy o rok starší než kluci na hřišti, a ten nejmladší byl zároveň nejlepší z těch tří!!!) Sledoval jsem ho při zápase (když jsme nehráli), ani jednou neztratil pozornost (když pak vidíte rozhodčí v Čechách, jak se baví s diváky, nebo se nepohybují v ose hry....), pohyboval se s hrou. Dával naprosto přesně výhody a hlavně měl respekt všech hráčů na hřišti, trenérů i diváků! Ale ti další 2 taky pískali výborně, ale ten nejmladší mě fascinoval.

 

TRENÉŘI – V podstatě fungovali při zápasech jako dozor a v případě nezdaru jako krizový managment a utišitelé. Podstatu koučování mají v tréninku, v zápase davají klukům dost volnosti, aby se sami učili z chyb. Nekřičeli a ani divoce negestikulovali. Já to mám podobně a tak jsem se přizpůsobil. Když si pak vzpomenu, třeba na trenéra Radotína, tak úplně jiná dimenze. A třeba domácí trenéři fungovali jako dozor – kluci se střídali sami, podle toho jak mohli – žádné rovnostářství a socialismus jak v Čechách, nejvíce hráli ti nejlepší a ti slabší to respektovali a sami se snažili svou trochou připět. Ta hierarchie uvnitř týmu byla neuvěřitelná.

 

DIVÁCI - To, že Němci si umí uživat fandění a jsou věrnými diváky jsme se mohli přesvědčit. Fandili, skandovali, vyvěšovali vlajky, šály.. prostě NÁDHERA – TO MUSÍTE ZAŽÍT, TO SE NEDÁ SLOVY POPSAT. Tleskali i jiným týmům, když se něco vydařilo. Nekřičeli na rozhodčí (když si vzpomenu, co předváděl týden předtím otec jednoho z kluků z Aritmy.... škoda mluvit).

Naši rodiče, patří k těm slušným, takže příjemně splynuli s davem – jen to fandění by mohlo být příště hlasitější :-) . Opravdu moc příjemná atmosféra, kde se hraje moc dobře a cítíte se jako mezi lidmi a ne divokými zvířaty a hulváty.

 

 

Osobně mne turnaj nadchnul (výsledkově samozřejmě ne) a co jsem se bavil i rodičema našich dětí, tak i je. Skvělá atmosféra, fotbal a žádné nakopávání. Musím říci, že mě to posunulo i trochu lidsky. Samozřejmě viděl jsem jen samá pozitiva (negativa určitě tam taky byla, ale já si jich nevšiml, nebo si je ani neuvědomil). Musím všem trenérům jen doporučit, aby se vydali na turnaj do zahraničí, aby poznali nový úhel pohledu na FOTBAL, jako jsem ho získal v Německu já. Není to nic složitého v dnešní době, kdy hranice jsou v Evropě jen virtuální čáry. Finančně taky nic velkého – startovné nicotné a benzin za 1 auto do Drážďan vyjde pod tisíc korun – při 4 lidech v autě... Němci jsou moc přátelští, snaží se vyjít vstříc ve všem. 11. ledna jedeme znovu, tentokrát s druhou skupinou hráčů do Německa, do Heidennau.

 

Pokud se to nebude termínově nějak překrývat, tak v létě pojedeme na turnaj do zahraničí (na 1 den) a zároveň jsem pozval domácí SC Borea na náš turnaj v létě na Zličíně, předběžně máme jejich souhlas – TAKŽE POKUD VŠE VYJDE, TAK NA ZLIČÍNĚ SE MŮŽETE TĚŠIT NA ZAHRANIČNÍHO ÚČASTNÍKA TRADIČNÍHO TURNAJE MLADŠÍCH ŽÁKŮ.

 

Komu zůstali síly po turnaji vyrazil do Vánočních Drážďan a město je krásné a pěkně nazdobené.