Ohlédnutí za podzimní částí
Ohlédnutí za podzimní částí sezony mladší přípravky B.
V tabulce jsme zatím se ziskem 9 bodů na osmém místě z deseti. Podařilo se nám 3x vyhrát (z toho 1x administrativní cestou) a 6x jsme odcházeli poraženi. Na kontě vstřelených branek máme 13 zářezů (z toho 3 góly administrativní a 1 gól si vstřelili Čakovice sami). Nejlepším střelcem našeho mužstva je zatím Martin Kačerovský s třemi brankami, Po dvou brankách zaznamenali Marek Pešek, Matěj Jiras a Honzík Šilhán. Počet inkasovaných branek dosáhl 46 (34 branek inkasoval Adam Rohovský v 7 zápasech, 12 branek obdržel Dominik Forejtek v 1 zápase a zápas s administrativní výhrou nikomu nepřičítáme, v tomto zápase nastoupil Míra Novák z mladší přípravky A). Jednou se nám podařilo udržet čisté konto a to v zápase na Junioru. Nikdo z našich hráčů nebyl karetně napomínán.
Hodnocení podzimní části trenéry.
Pohled Aleše Rosendorfa:
Přípravu jsme začali už v polovině srpna což se ukázalo jako správný krok, kluci si během 3 týdnů před začátkem sezony osvěžili fotbalové návyky z jarních tréninkových jednotek. Před prvním zápasem, jsme sehráli tréninkový zápas s mladší přípravkou A, přestože jsme vysoko prohráli, tento zápas nám mnoho napověděl, jak se bude naše zápasová výkonnost vyvíjet. Přestože jsme prohráli první zápas s Hrdlořezy 5:1 za výsledek jsme se nemohli vůbec stydět. Byl to pro nás první zápas v kariéře a navíc proti hráčům ročníku 2002. My jsme jako klasické B mužstvo musíme potýkat s tím, že soupeři oproti nám disponují hráči ročníku 2002. Přesto naše ročníky 2003 a 2004 jsou velmi šikovné a především fotbalové. Z devíti zápasů co jsme odehráli jsme v 8 případech byli ti fotbalovější my, přihrávali jsme si, snažili jsme se co nejméně nakopávat, ostatní týmy nás poráželi především silou. Čestnou výjimkou tvoří Radotín, který nás porazil velmi fotbalovým pojetím hry. Z původních 12 hráčů na začátku naše mužstvo narostlo až na 26 hráčů a hráček a další se hlásí. Mě jako trenéra to velmi těší a ve skrytu duše tajně doufám, že to není jen díky tomu, že Zličín díky mohutné výstavbě bytových domů roste, že to není díky zvýšené porodnosti tzv. Husákových dětí, ale že je to snad také trochu díky práci nás tří trenérů a všech představitelů našeho klubu. Přesto takovýto počet dětí na nás klade zvýšené nároky, co se týče organizace tréninkových jednotek a administrativy spojené s tím. Jako trenér jsem samozřejmě spokojený, že můžu na zápas vybírat to "nejlepší", ale zároveň mne mrzí, že nemůžu vzít všechny, chci abyste věděli, že každé dítě dostane příležitost ukázat co v něm je a ti co by zatím zápasovém tempu nestačili, tak těm budeme věnovat pozornost na tréninku a budeme se snažit odstraňovat nedostatky, aby byli co nejdříve oporami mužstva.
Věřte, že je to úžasný pocit vidět, jak se s každým tréninkem a zápasem děti zlepšují a snad největší poctou pro nás je, když nám řeknou, že je trénink bavil. Bohužel když jsme u zlepšování, musím podotknout, že někteří hráči po slibném rozjezdu stagnují a někteří zatím nepokročili vůbec.
Chtěl bych také poděkovat všem rodičům, kteří své ratolesti podporují, dbají na pravidelnou docházku dětí na trénink. Vozí je na zápasy a na nich jim neúnavně fandí ve sportovním zápolení.
Věřím, že tato generace dosáhne na Zličíně sportovních úspěchů a jednou překoná tu současnou, které se podařilo postoupit z Přeboru do Divize. Pro některé doufám nebude první mužstvo Zličína konečnou metou, ale budu se moci těšit z jejich fotbalového umění v nejvyšších soutěžích a budu si moci říci, že jsem snad taky trochu svou měrou pomohl v jejich kariéře. A pokud by se jejich život nevyvíjel ve sportovních notách, ale v jiných oblastech života, aby si aspoň mohli zavzpomínat na dětství a jejich fotbalové dobrodružství vždy v dobrém.
Pohled Martina Zahálky:
Podzimní část soutěže, která byla pro všechny naše hráče ta první v životě, dopadla z mého pohledu dobře. Na první pohled se může 9 bodů zdát málo, ale jelikož nastupujeme takřka pokaždé proti starším hráčům (ročník 2002), tak jsem spokojený. Mám radost z pokroků, které můžeme u našich svěřenců (dětí) vidět. Trénujeme třikrát týdně, počet dětí se nám rozrostl až na takřka hraniční počet 27, ale to je jedině dobře - hlavně pro Zličínský mládežnický fotbal. Každému z hráčů co nastupovali patří dík za snahu a stále se zlepšující výkony, dík patří také rodičům.
Pohled Richarda Valouška:
Říká se, že začátky jsou vždycky nejtěžší. Drtivá většina kluků a Ellen byli se začali věnovat fotbalu až u nás a to samozřejmě bylo znát. I proto jsme většinu prvních tréninků zaměřili na pochopení základních fotbalových činností, přihrávky, střelby a hry samotné. Bylo fajn sledovat, že se skutečně většina z nich zlepšovala a stále zlepšuje. Dětem však dá nejvíce samotný zápas. I proto je škoda, že do něj nemohou zasahovat všichni. Na tréninku je pak znát, kdo už nastupuje v zápasech. Díky nim pak ostatní děti svými schopnosti předčí. Doufám proto, že mladší kluci půjdou po vzoru těch starších a každým tréninkem a zápasem se budou zlepšovat. Snahu jim rozhodně nemůžu upřít. I docházka na tréninky je velmi dobrá. V některých případech natolik, že máme problém trénink ve třech uhlídat
Podzimní část sice bodově nevypadá příliš úspěšně, ale vzhledem k tomu, že většina utkání byla odehrána proti starším a výrazně větším soupeřům, můžeme být spokojeni. Snad nejsem jediný, kdo si myslí, že jsme většinu soupeřů přehrávali herně, bojovností a již celkem vyzrálým systémem hry. Jsem přesvědčený, že podobný přístup k zápasům obohatí děti mnohem více, než kdybychom hráli na jednoho vysokého útočníka a nakopávali na něj dlouhé míče. Chuť při každém tréninku, radost ze hry a bojovnost při utkáních posouvají dál nejen děti, ale i nás trenéry a snad i vás rodiče.
