Padli jsme až po velké bitvě
Mladší žáky B čekal první tým tabulky Lipence. Hrálo se na domácím pažitu a chtěli jsme odstranit pachuť špatných výkonů z předchozích 2 zápasů. Výsledkově to zatím nedopadlo, ale výkon a bojovnost byla na rozdíl od předchozích dvou zápasů diametrálně odlišná – v tom pozitivním slova smyslu.
Náš tým jsem připravoval na velkou bitvu proti silnému soupeři, který vévodí tabulce. Změnili jsme rozestavení (které jsme však na podzim několikrát vyzkoušeli) na 3-3-1. Zhustili jsme prostředek hřiště a chtěli využívat hru přes kraje směrem dopředu. Tentokráte jsme vypustili vysoké napadání, které při stylu hry Lipenců by bylo spíše kontraproduktivní (když soupeř nakopává dlouhé míče, tak stačí vysunout obranu a chytat soupeře do ofsajdu – (Lipence to nakopávání, mají na rozdíl od většiny soupeřů dobře zmáknuté, podpořené dostečným počtem hráčů, kteří jdou za míčem a proto jsem se obával, že vysunutý pressink by nefungoval), což v mladších žácích nejde, protože se na ofsajd nehraje od půlky, ale až od vápna) překopávali by nás a snadno, pokud by se nikdo ze zálohy nevracel, by nás přečíslili. Směrem dopředu jsme chtěli hrát jednoduše, po zemi a rychle přes kraje. Jinak to proti těm habánům, co byli o hlavu vyšší a také v jiné váhové kategorii, nešlo. Chtěli jsme jako na podzim využít toho, že ti velcí kluci sice mají sílu, ale pokud míč udržíme na zemi, tak budou mít problém s koordinací a rychlostí, což se potvrdilo. Prvních deset minut jsme se bránili na naší půlce a nedokázali efektivně míč vyvézt, vše se nám vracelo dlouhými nákopy k brance. Několik závarů jsme i díky enormnímu nasazení celého týmu přežili. Hosté se tam snažili procpat, ale naráželi na zhuštěný blok a tak to zkoušeli také střelami z 15 až 25 metrů. Pak jsme jednu z brejkových situací využili. Matěj Jiras prostrčil uličkou míč na Domču Houdka, ten pláchnul obraně a skrz brankaře procedil míč do sítě. Tato spolupráce čerstvých reprezentantů Prahy v kategorii U-12 znamenala vedení 1:0. Za chvilku jsme šli znovu za gólem. Matěj Jiras vyslal na zteč Artura Loskova, ten obešel protihráče a výbornou přihrávkou našel Šimona Horynu, který se také jako čerstvý reprezentant prosadil na zadní tyč, 2:0. Aby nebylo všemu konec, tak jsme po dalším brejku měli výhodu rohového kopu. Dlouhý míč přeletěl všechny ty Lipenecké obry a na zadní tyč si naběhl Artur Loskov a z voleje míč „zarval“ pod břevno branky hostů, 3:0. Pro hosty, to byl jistě šok, tento vývoj. Hosté to zkoušeli dále nakopávat a nám se dařilo i díky perfektnímu výkonu Marka Peška, míče z první odvracet. Bohužel už tak úspěšní jsme nebyli v 30. Minutě, nechali jsme propadnout aut a Lipence krásnou střelou z 15-ti metrů snížili na 3:1. Jednou dokonce dalekonosná střela zazvonila o tyč, jiné šli jen těsně vedle. My jsme zase nevyužili několik slibných brejkových situací. Za tohoto stavu jsme odcházeli na kabin. Náš tým jsem připravoval na to, že soupeř ještě navýší počet „obrů“ v útoku přesunutím brankaře, což se potvrdilo. Burcoval jsem, abychom ve stejném nasazení a zaujetí pro hru pokračovali. Prvních deset minut jsme se bránili zuby nehty a drželi slušný výsledek. Pak jsme však inkasovali, odražený míč z 10-ti metrů jeden z Lipeneckých napálil k tyči a bylo to 3:2. Hosté pak hlavou ještě trefili břevno. My jsme v 55. Minutě mohli navýšit vedení. Matěj Jiras vyslal do sóla Šimona Horynu, ten pláchnul obránci, ale kličku brankaři dělal moc pozdě a ten ji stihl srazit a obránce odvrátit. Z protiútoku se hosté prosadili, jejich nejšikovnější hráč č. 10 Matěj Muller se prosmýkl kolem Ondry a bodlem na přední tyč srovnal na 3:3. Potvrdilo se tedy to známé – NEDÁŠ, DOSTANEŠ! Nic jsme nevzdávali a bojovali dál. Po rychlém brejku se ve velké šanci ocitl Dominik Houdek, ale trefil jen brankaře. Kdyby však Dominik při střele neupadl, tak mohl dorážet do odkryté branky. Hosté se však poté 2x prosadili. Nejprve se před Kakaa v brance prodral jejich útočník a zvrátil skóre na 3:4 a poté hosté využili špatného postavení našeho brankaře a dali 3:5. My si vypracovali několik brejkových situací, ale nedotáhli je do konce, nebo neměli jsme přesné zakončení. V úplném závěru jsme snížili na 4:5, na rohový kop na naběhl Marek Pešek, našel si místo mezi „obry“ a míč hlavou zatloukl do branky.
Přestože po zápase, byli všichni vyčerpaní a naštvaní, že prohráli, tak se nemáme za co stydět. Předvedli jsme dobrý výkon, hodně bojovnosti a fotbalově to bylo také slušné. Na to, že soupeř byl starší, silnější a vyšší, tak jsme mu dost zavařili. Hosté přijeli v 10-ti lidech (6x ročník 2002, 3x 2003 a 1x 2004), proti nim stálo mužstvo složené z ročníku 2003 a dvou hráčů ročníku 2004 a ten rozdíl fyzický byl na hřišti znatelný, výsledkově už tolik ne. Přestože jsme s Lipencemi 2x prohráli, tak jsme jim dokázali vstřelit dohromady 10 branek (z 30 inkasovaných Lipenců je to celkem dost)a pochybuji, že se někdo z naší skupiny k takovému počtu gólů Lipencům dopracuje. Lipence jen jednou prohráli, ale nejvíce gólů v zápase dostali právě od nás, na podzim 6. Příště hrajeme s Nebušicemi a pokusíme se poprvé na jaře vyhrát.
