Po porážce na Ruzyni přišla výhra s Bílou Horou, Kluci do toho dali srdce.
Po náročné zimní přípravě byli kluci natěšení na mistrovské zápasy. K prvnímu jsme zajížděli do nedaleké Ruzyně. Chtěli jsme navázat na náš výkon z posledního přáteláku proti FA AZ a odvézt si nějaké body.
Bohužel, první poločas byl jak z hororového filmu. Kluci byli v obranné fázi nedůrazní, daleko od hráčů a umožňovali tak soupeři jak jednoduše přecházet, především středem, na naši polovinu. V útočené fázi jsme zase nebyli odvážní, chyběl tomu nápad a především chuť nabídnout se. Nutno říci, že soupeř byl lepší, většinu prvního poločasu nás zatlačil na vlastní polovině, ale že by si vytvářel nějaké vyložené šance, to se říci nedá. Ale byl velmi efektivní. Z pěti šancí dokázali čtyři využít a díky naší nemohoucnosti v útoku něco vymyslet, se odcházelo do šaten za stavu 4:0 pro domácí.
O přestávce si kluci sami vzali slovo, řekli si, že takhle by to nešlo a že se s tím pokusí něco udělat. Při pohledu na ně jsem tomu i já sám začal věřit. Bylo v nich vidět najednou odhodlání, chuť a „nasranost“ s výsledkem něco udělat. Změnili jsme rozestavení na 3-1-3, poslali Toma do brány, Majkla do pole a šli se pokusit o zázrak.
Druhý poločas, to už byla jiná písnička. Kluci zlepšili pohyb, důraz, zkvalitnili a zpřesnili přihrávky a domácí nevěděli, kde jim hlava stojí. Během druhého poločasu měli pouze dvě střely na bránu, a to ještě z půlky, jinak se nebyli schopni vymanit ze své poloviny. Naopak my jsme si vytvářeli jednu šanci za druhou, a některé i 1000%. Bohužel naše efektivnost byla, dá se říci nulová. Domácí podržel skvěle chytající gólman, a když už byl překonán, zastoupil ho na brankové čáře kolega z obrany. Z trvalého tlaku jsme dokázali vstřelit pouze jednu branku, a tak utkání skončilo, za efektivnost a výkon v první půli, i zaslouženou výhrou domácích 4:1.
Toto utkání jsme si prohráli ledabylým výkonem v první půli, který už jsme výborným výkonem v druhém poločase nebyli schopni dohnat. Doufám, že se z toho kluci poučí a již příští zápas, doma proti Bílé Hoře, předvedou již od úvodu zodpovědný výkon.
K druhému zápasu k nám zavítala Bílá Hora. Souboje s tímto soupeřem jsou vždy vyrovnané a vyhecované. Nejinak tomu bylo i tentokrát.
Kluci do zápasu vlétli jako uragán a soupeře zmáčkli na jeho půlce. Dobře a rychle jsme kombinovali, avšak finální fáze nám stále vázne. Při ztrátě míče nám dobře fungoval i repressing, takže soupeř se jen stěží dostával na naší polovinu, a když už se tam dostal, bylo to zásluhou dlouhého balónu, který sbíral především Majkl, ale i spolehlivá obrana. My jsme si vytvořili tak 4-5 vyložených šancí, které jsme buď zakončili střelou vedle nebo přímo doprostřed trefili brankáře soupeř. Do šaten se tedy odcházelo za stavu 0:0.
Druhý poločas se herně zvedl i soupeř a hrálo se nahoru-dolu. Nás zlobil především útočník hostů s číslem 10, který byl jak rychlý, tak i výborný technicky a mohl přibližně 15 minut před koncem poslat hosty do vedení, avšak svůj samostatný únik zakončil vedle. A tak přišel trest. 5 minut před koncem se na levé straně uvolnil Dudys a křižnou střelou nedal brankáři šanci, 1:0. Zbytek utkání jsme si už pohlídali a kluci tak mohli slavit vydřenou, avšak zaslouženou výhru 1:0.
Utkání mi ukázalo mnoho věcí. Jsme schopni hrát pěkný, rychlý, kombinační fotbal, plný kolmých přihrávek, nebezpečných přízemních centrů a rychlých přechodů do útoku. Naopak nám stále vázne koncovka i v těch nejjasnějších příležitostech. Musíme na ní pracovat a góly se dostaví. Dále, že jsme schopni být blízko hráčům soupeře, dobře presovat a získávat tak mnoho míčů i za předpokladu většího rizika, které ale chci do kluků vštěpovat. Jsme ale i schopni svojí laxností kazit jednoduché míče a dolovit tak soupeři dostat se do šancí, kopat hodně rohů a dělat rozruch před naši brankou.
Celkově jsem rád, že jsme toto utkání díky většímu odhodlání a fotbalovosti zvládli. Doufám, že to kluky povzbudí do další dřiny na trénincích.
