Poločas z říše snů aneb fotbal nemá logiku, ale má smysl
Trenérský život je nevyzpytatelný, alespoň ten můj, pokud ho můžu nyní lehce rekapitulovat. Se závěrem sezony se to nabízí, protože výkony i výsledky našeho týmu – mladších žáků B FC Zličín – byly skutečně nahoru dolu, tedy nevyzpytatelné.
Stejně tomu bylo i dnes, kdy kluci na domácí půdě před natěšenými rodiči doslova rozstříleli rivala z Přední Kopaniny 8:1, a to prosím s poločasem 7:0! To už si zaslouží smeknutí klobouku a velké pochvaly. Byly na místě, byly zasloužené, byly plné úsměvů. O tom ten fotbalový život má být především.
Ze všeho nejvíc mě těší vzpomínky, jak radostně na sebe kluci po zápase naskákali, zazpívali vítězný pokřik, poplácali si s rodiči a vesele naskákali do aut, aby si užili víkend s dobrým pocitem. Už před zápasem jsem je upozorňoval, že mám před sebou tříhodinovou cestu na Moravu a že ji chci prožít s úsměvem. Povedlo se! Sedím ve vlaku a pro spolucestující jsem nejspíše za blázna. Sedím, dívám se z okna a usmívám se. Kluci, díky, umíte to se mnou. A rozloučení typu: „To se Vám to teď pojede, co trenére?“ mě zkrátka baví a asi nikdy neomrzí.
Jestli měli kluci co napravovat po smolné porážce z minulého kola, napravili to se vší parádou. Dnes večer nás totiž nečekal vůbec snadný soupeř. Přední Kopanina byla v tabulce dva body nad námi, čtvrtá, nám patřila šestá příčka. Teď je vše naopak, zaslouženě!
Od prvních minut jsme byli lepším týmem, rychle přecházeli do útoku, účinně napadali soupeřovu rozehrávku a byli nebezpeční. Opět nás zradila v častých případech koncovka, ale rozhodně méně než soupeře, kterého několikrát úžasně vychytala naše celoroční opora v brance, Michal Dudy. Parádní výkon!
Pochvalu si ale zaslouží všichni, Kuba za precizní fungování obrany, Hody za útočné pojetí krajní obrany, Honzík za neprostupnost, Péťa za zodpovědnost, Pavlík za bojovnost, Pavel za to, že byl dnes skutečně u každého souboje včas, a tak bych mohl pokračovat dál a dál, vyjmenování si zaslouží všichni, Koťas, Libor, Pavlík, Adam. Smeknout chci také před třemi střelci večera. Tím nejlepším byl Majkl, jehož čtyři branky hovoří za vše, skvělé! Roháčovy dva góly také stály za to.
Zapomenout nemůžu na Míšu, který bez střídání řídil hru ze středu zálohy na jedničku, dokud ho soupeř nešetrně nesestřelil. Utkání se povedlo na výbornou Bobbymu, z jehož kliček se asi některým hráčům soupeře točí hlava ještě teď, jeho dva góly budiž mu odměnou. Speciální ocenění chci věnovat Sojkyčovi, jeho gólové přihrávky byly třešničkou na našem výkonu. Tou největší pak dalekonosný pas na Roháče, který díky němu uklízel míč do prázdné branky. Roste nám v týmu několik skutečných fotbalistů.
Jestli někdy váhám, zda jsem kluky za těch šest let něco naučil, dnes mám pocit, že jsme minimálně na dobré cestě. Kluci díky, tohle vítězství patří vám, zasloužili jste si to!
