Porážka, která tolik nebolí

V pátek jsme se vydali na hřiště druhého Radotína, se kterým jsme na podzim prohráli 13:0. Zápas v Radotíně však přinesl mnohem vyrovnanější průběh. Při troše štěstí mohl vyznít i remízově.

Aleš Rosendorf 30. dubna 2011 Mladší přípravka B

Na zápas jsme si "půjčili" z mladší přípravky A brankaře Míru Nováka, v očekávání zabránit stejnému průběhu jako na podzim. Už jen pohled na vysoké hráče Radotína vyvolával husí kůži. Rozhodli jsme se také, že vůbec poprvé budou na hřiště nasazeny dvě sedmičky hráčů, což mělo rozložit síly. Po úvodním hvizdu se na hřiště přenesl ten pravý boj. Boj o každý míč, boj o každý kousek hřiště, to co nám scházelo fyzicky jsme doplňovali nasazením a neutuchající touhou soupeři zle zatápět. Přesto se soupeř po pěti minutách prosadil, Honzík Šilhán nedokázal poměrně jednoduchý míč v nesložité situaci odkopnout dále než k nohám soupeře a ten střelou pod břevno nedal Mírovi Novákovi v brance žádnou šanci. My jsme se však osmělovali a dostali jsme se na dostřel branky. Tam nám však chyběla potřebná razance při střelbě a občas i větší nasazení při snaze o zakončení. Přesto jsme však byli mnohem nebezpečnější než na podzim. Soupeře jsme velmi dobře bránili a občas přidali i na důrazu. Soupeř za první poločas vystřelil jen pětkrát na branku, z toho byl jeden gól a zbytek pochytal vynikající Míra Novák, který si tak opět získal srdce zličínských fanoušků svým výkonem.

Druhý poločas  jsme se pokusili vydat ze všech sil, kluci a Ellen bojovali, snažili se, ale kýžené snižující branky se nedočkali, přestože příležitosti na vstřelení měli. Domácí taky přidali, jednou trefili břevno, jednou tyčku a několikrát jim ve skórování zabránil Míra Novák skvělým zákrokem nebo čtením hry, kdy dokázal přesně načasovat vyběhnutí a ukopnout míč soupeři. Bohužel deset minut před koncem jsme podruhé inkasovali, Vojta Lanžhotský přihrál doprostřed před naší branku, i když nebyl jediný v zápase s tímto prohřeškem proti všem našim pokynům, a soupeř nabídnutou příležitost využil a zaznamenal tak 100 gól Radotína v soutěži, jaká škoda, že to každý trénink, každý zápas v kabině i na hřišti opakujeme, že přihrávka před vlastní branku, je to nejhorší co může být.

 

V závěrečných penaltách Radotín ukázal velmi dobré zakončení, z 15 hráčů nedali jen dva, u nás z 15 exekutorů nedalo 5 střelců.

 

Výkon, kromě obdržených branek po triviálních chybách, nás potěšil a všechny hráče jsme museli v kabině hodně pochválit, protože takhle se poprat s nepřízní osudu - (staršími a vyššími hráči) se jen tak nevidí. Konečně u týmu nenastal strach ze soupeře. Strach byl nahrazen bojovností a odhlodláním něco dokázat. A právě tenhle tým něco dokázal - dokázal zle potrápit favorita, který je na podzim rozstřílel 13:0 a k ničemu je nepustil. Opět nám velmi dobře zahrála obrana, obě obrany dirigované Peškem či Forejtkem soupeřům jejich snahu neulehčují, ale naopak. Neohroženě chodí do soubojů, odebírají balony a občas i při odebrání míče dokáží přitvrdit. Mám pocit, že i hráči Radotína a především trenéři byli až zaskočeni jaký výkonnostní skok jsme za půl roku prodělali a nebyli jsme jen dalším snadným zářezem na paždě výher. Jen tak dál kluci a Ellen, s takovýmto výkonem na který doufáme budeme navazovat, se vyhrávají i ty nejtěžší zápasy.

 

Aleš Rosendorf