Přišla střelecká forma, Dukla to odnesla šesti góly
To, co nevyšlo v prvním kole na hřišti Újezda, jsme si vynahradili při domácí premiéře v Pražském přeboru, kdy jsme doslova zničili Duklu Jižní Město 6:0.
Jestli pro mě bylo něco skutečným povzbuzením před nedělním výkopem, byly to zprávy ze zápasu našeho béčka, které o den dříve zvládlo na jedničku svou premiéru a uhrálo v ní cenný bod. Ještě více než samotný výsledek mě ale těšila atmosféra okolo tohoto zápasu, kdy z kluků vyzařovala upřímná spokojenost. Úkol jsme tak měli s áčkem jasný, navázat na ně.
A pokud jsem hodnotil výkon mladších jedničkou, tady musím tu jedničku ještě podtrhnout, protože nejen výsledek 6:0 nad Duklou Jižní Město, ale především samotná hra a nadšení, které do ní kluci vložili, si jí zaslouží. Takže na začátek velké DÍKY, které je na místě.
Úvod jsme sice nezachytili podle představ, ale když jsme přežili úvodní šanci soupeře a také jeho branku ze správně odpískaného ofsajdu, začali jsme zápas ovládat, a to doslova. Rychlé tři branky Duklu položily a do poločasu jich mohla dostat dalších pět. Nakonec musela být spokojena, že byl výsledek „jen“ 5:0, protože branek z našich kopaček mohlo padnout více. Co naplat, střelecká muška stále schází Sojkyčovi i Lafimu. Oba ji ale nahrazují bezmeznou snahou, obětavostí pro tým a hlavně precizními přihrávkami, kterými branky připravují jiným.
A o tom náš výkon byl především, o týmovosti, která mi tak scházela na Újezdě. Tentokrát se po trávníku proháněl zcela jiný mančaft, podpořený jistým výkonem Dudyse v brance, útočně naladěnými obránci i parádní formou krajních záložníků. Především Bobby s Roháčem si se soupeřem dělali, co je zrovna napadlo a když je podpořil zbytek týmu, bylo na světě přesvědčivé vítězství 6:0.
Zápas nám ukázal měřítko, kterým se kluci mohou fotbalově prezentovat. S dostatečným sebevědomím jsou schopni kontrovat jakémukoliv stejně starému soupeři, bavit rodiče rychlými a přesnými kombinacemi a sebe neustálými srandičkami, na které je po podobných zápasech prostor. Proč ne, když si je zaslouží takovým výkonem.
Mě osobně nejvíce těší, v jakém světle se kluci ukázali. A nemám na mysli jen fotbalovou stránku, která za to stála, a věřím, že udělala radost všem přítomným. Ještě více mě těší, jak kluci dokáží šlapat jako tým, pomoci jeden druhému nejen na hřišti, ale i mimo něj, tahat za jeden provaz a povzbudit se, když zrovna nemá někdo svůj den. O tom je náš tým, naše parta, o tom je to, o co se čtyřikrát týdně snažíme při našich setkáních.
Týmy sice máme rozdělené na áčko a béčko, ale partu máme jednu, a za to jsem skutečně šťastný. Třicet dospívajících a nadšených fotbalistů, kteří dělají to, co je baví. Když k tomu přidáme neustále usměvavé rodiče za klandrem a jejich neutuchající podporu, je proč se těšit na další a další zápasy. Jedeme dál!
