První jarní výhra
K prvnímu jarnímu kolu jsme zajížděli do Hostivaře, na hřiště našeho jediného podzimního přemožitele. V týdnu s námi cvičila viróza, která postupně sklátila polovinu našeho týmu. V noci se nám na čele objevily další vrásky v podobě onemocnění Marka Peška a hlavně brankaře Ondry Matějovského. Na zápas nás jelo 11, bez jediného brankaře. Takhle začíná asi ta správná zápletka dramatu - „Zápas Zličíňáků“
Na druhém hřišti (hřiště Aleše) nastoupila tato šestice zdravých a statečných: v brance Vojta Lanžhotský, na hřišti Ellen Klomínková, Matyáš Flieger, Dominik Forejtek, Daniil Posukan, Burak Ozmeral. První třetina se nám již tradičně nevydařila, jednak tomu bylo kvůli tomu, že jsme hráli poprvé v tomto roce na trávě a zadruhé proto, že jsme do zápasu nedávali všechno – ať už jde o bojovnost, soustředěnost či pouhé nadšení pro hru. Nakonec se nám podařilo první třetinu zremizovat na 2:2.
Ve druhé třetině jsme nastoupili proti té evidentně silnější čtveřici Hostivaře. Moc se nám nedařilo, ale že by nás soupeře přehrával by se také nedalo říci, protože 5 z 6 gólů ve druhé třetině jsme inkasovali střelou z dálky na kterou by neměli nárok ani naši brankaři kdyby byli zdraví. Náš jediný úspěch ve druhé třetině zaznamenal Matyáš Flieger, který dostal do běhu výbornou přihrávku od Vojty Lanžhotského (v druhé třetina se prohodil s Ellen v brance). Po druhé třetině kdy jsme prohráli 6:1 jsme se dozvěděli také výsledek z druhého hřiště, který byl totožný, ale v obráceném gardu. Stále bylo vyrovnáno a měla rozhodnout poslední třetina.
Do ní jsme vletěli jako uragán a nenechali nikoho na pochybách kdo opanuje tento zápas. Začali jsme soupeře napadat u jejich brány a jeho hra se změnila v pouhé odkopávání míčů pryč ze své poloviny. Začali jsme konečně také kombinovat a párkrát jsme soupeře doslova rozložili. Nejhezčí akce zápasu byla zřejmě když si Ellen s Matyášem vyměnila míč, Maty byl zády k brance přesto si Domča Forejtek zakřičel na Matyáše, který mu krásně míč přihrál a Domča míč s grácií uklidil do branky. V poslední minutě, (škoda, že až v poslední a ne po dobu celého zápasu) Daniil šel za míčem v touze míč dotlačit do branky, první tři pokusy se mu nevyvedli, ale ten čtvrtý nakonec proměnil. Třetí třetina skončila 2:7 pro nás.
Všechny tři třetiny museli zvládnout na svém hřišti bez střídání Zličíňáci ve složení Kačerovský, Jiras, Horyna, Velebný a v brance náhradník z řad hráčů Loskov, který se stal základním kamenem úspěšného výsledku. Široká marodka 11 hráčů nám zkomplikovala nominaci k prvnímu jarnímu utkání. Po necelém půl roce na přírodní trávě, to byl ze začátku hlavní problém, který nám bránil v kombinační hře, kterou jsme o proti soupeři chtěli a také postupně začali předvádět. Několik pohledných akcí ze strany, zakončených trefou k zadní tyči či už kombinace až do kuchyně, to byla naše snaha, kterou jsme v zápase dokázali naplnit. Na tváři přihlížejících rodičů jsem mohl zpozorovat, že i oni si povšimli rozdílu mezi hrou Zličína a Hostivaře a jejich radost a fandění dělá následně radost i nám trenérům. Pokoření jediného našeho přemožitele z podzimu je dobrým vstupem do jarní části sezony, avšak uvidíme, jak se bude nadále rozvíjet nový styl hry, kterému se našim svěřencům snažíme naučit. Pochvalu si zaslouží všech 11 statečných, které viróza neskolila a mohli se tak podílet na důležitém sobotním vítězství. Řekl po utkání trenér Martin Zahálka.
Zápas měl své mouchy a vady na kráse, na kterých je stále co zlepšovat – zejména přihrávky, bojovnost, klid nebo naopak zarputilost a neústupnost v zakončení. Jsem rád, že jsme vyhráli a nemuseli jsme se snížit k tomu, abychom nehráli náš fotbal, kde se dokážeme prosadit prakticky až do prázdné branky. Náš tým dokázal, že občas kolektiv, který je zkoušený nemocemi se dokáže vzepřít k dobrému výkonu, který je však podložen tréninkem, kde jsou na každého kladeny stejné a mnohdy z naší strany tvrdé nároky, které pak dokáží „prodat“ v zápase. Toto krásné drama nakonec dopadlo zaslouženým vítězstvím 15:20 a soupeři jsme tak s malým úrokem oplatili podzimní porážku o jeden gól. Mrzí však zranění Ellen, která má zlomenou ruku v zápěstí po tom co chytala a jeden z protihráčů ji při snaze hrát míč neúmyslně kopl.
Ať žije pěkný pěkný fotbal, který vystrnadí nesmyslné odkopávání, nakopávání a pouhé „zneužívání síly“ k tomu abych dosáhl jen góly z 20 metrů u 8-letých dětí!!!
Góly: 4x Klomínková E., 4x Flieger, 4x Horyna, 3x Velebný, 2x Jiras, Kačerovský, Forejtek, Posukan
Aleš Rosendorf
