Rozhodčí to viděl rudě
ABC Braník - FC Zličín - rozhodčí. V tomto utkání nesoupeřily dvě, nýbrž tři strany. Bohužel se toto znevážení hry jménem fotbal nedonese dál, než k přihlížejícím. Jakkoli se budou následující řádky zdát přehnaně subjektivní, nebudou. Realita byla opravdu tak smutná.
Krásné počasí v neděli odpoledne, příjemné podmínky pro fotbalové utkání. Nic na tom nemění ani fakt, že na půdě lídra tabulky Braníku nastoupilo v základní sestavě šest hráčů, kteří před dvěma hodinami odehráli celý zápas za mladší dorost. I přes značně oslabený kádr jsme do utkání nastoupili s chutí, která nám v předešlých dvou zápasech chyběla. Začali jsme se zdravou agresivitou, nasazením, bojovností, spolehlivou defenzívou. Soupeře jsme do ničeho nepustili stejně jako on nás, a tak se hrálo dlouho bez branek. První vážnější šanci Braník zahodil. Naši příležitost zakončoval Štefan Kurina, leč neúspěšně. A pak přišla zbytečná chyba v rozehrávce, naši stopeři ztratili míč a bezmocný brankář Schopf musel lovit míč ze sítě. 1:0. Nepoložilo nás to. Stále jsme hráli vyrovnanou partii a věřím, že by tomu tak bylo do konce, kdyby… nepřišel klíčový okamžik celého zápasu. Neznám slovo, kterým bych vystihl závažnost onoho momentu, snad zlomový či rozhodující. Do našeho vápna přilétl míč, naprosto klidně stojící obránce Martin Šparlinek jen přihlížel nafilmovanému pádu útočníka domácích a přece. Rozhodčí odpískal penaltu. Hlouček protestujících hráčů v čele s kapitánem Romanem Geyerem jednomyslně vyhrkl větu „to snad ne,“ nicméně kopal se pokutový kop. Za protesty dostal žlutou kartu Honza Koreš, penalta byla proměněna. 2:0. Minutu na to dostává Koreš druhou žlutou kartu. V zápise o utkání je uvedeno „za urážku rozhodčího bez použití hanlivých výrazů“, s čistým svědomím mohu říci, že jsem rozhodčího neurazil. A od této doby se z utkání stala „one man show“. Do hlavní role se bohužel obsadil sám sudí. Stále jsme se nepoložili, chtěli jsme bojovat a po zásluze jsme byli odměněni gólovou příležitostí. Po přihrávce se do úniku sám na brankáře dostal Patrik Libotovský, jehož těšně před hranicí velkého vápna jednoznačně zfauloval jeden z domácích obránců. K udivení všech protagonistů rozhodčí faul nezapískal a ukázal „hrajte dál.“ A tak se slovy „to si děláš pr…“ uviděl červenou kartu Patrik Libotovský, namísto volného přímého kopu a červené karty pro domácího hráče. První poločas skončil 2:0 s pro nás katastrofickým koncem. I do druhé půle nastoupili kluci hrdě, za což si zaslouží uznání. V devíti lidech hráli až neuvěřitelně v pohodě. Velmi to ovlivňuje fakt, že z výkonu rozhodčího byli znechuceni i domácí hráči a asi se jim ani hrát nechtělo. Nicméně naši hráči dokázali podržet míč a paradoxně bez dvou hráčů v poli kontrolovali hru. Za chvilku už však byli pouze v osmi. Braník se totiž dostal do nájezdu sám na brankáře, na vápně si útočník obhodil brankáře Davida Schopfa, který se ještě snažil co nejvíce vyhnout srážce z útočníkem. Po tomto souboji by možná byla přísná i žlutá karta, ale tu rozhodčí neudělil. Davida rovnou vyloučil a do branky musel Martin Krejčí. S postupem času našim hráčům docházely síly a do konce jsme tak inkasovali ještě pětkrát, což v součtu znamenalo sedm kulí jako v Sarajevu. Výsledkem 0:7 jsme zakončili zápas, který nám ještě dlouhou dobu zůstane v mysli. Neuvěřitelné fiasko. Pro tohoto rozhodčího neexistuje snad žádný slušný ani neslušný výraz, který by vystihl jeho představení. To, co se v zápase na Braníku stalo, si mohou představit pouze hráči a funkcionáři obou mužstev a přihlížející diváci. Věřím, že nic podobného už nikdy nezažijeme a že se v našich utkáních bude jednat ryze o sportovní výkon.
