Rozhovor s trenérem A mužstva: "Klukům hodně věřím a cítím z nich velkou chuť"
Nejen zličínským fanouškům přinášíme rozhovor s novým trenérem našeho A-mužstva Martinem Hořejším.
Trenére, můžete se na úvod zličínským fanouškům představit?
Je pravděpodobné, že mě určité procento zličínských fanoušků zná. Jsem ten, co je hodně hlučný na střídačce. Ale abych se představil postupně. Můj fotbalový život začal v mých 4 letech, prošel jsem kluby hrající i 1.ligu. Ve 20 letech jsem odešel na zkušenou do Německa, kde jsem hrával 4. nejvyšší soutěž. Poté, ale bohužel přišly zranění a celkem 6 operací. Tím se mi vrcholový fotbal uzavřel. Ještě jsem procházel nižší soutěže v Německu a v Čechách, ale pomalu jsem se smiřoval s koncem kariéry. Ten přišel definitivně v mých 33 letech. Ještě 2 roky poté jsem si zahrál v nejnižších soutěži, ale jen zřídka. Fotbal je ale má velká láska a nechtěl jsem od něj odejít definitivně, proto jsem se rozhodl dát se na dráhu fotbalového trenéra. Začal jsem trénovat mladé fotbalisty na Plzeňsku, poté muže v okresních soutěžích. V roce 2012 přišla nabídka od ženského týmu MINERVA FF, kde jsem trénoval ženy, dorostenky a byl jsem managerem oddílu. Poté již přišlo trénování v klubu FC Zličín.
Příprava na Pražský přebor finišuje, jak je váš tým připraven?
Sice by mně trochu více času na přípravu nevadilo, ale musím říci, že jsme využili každou minutu, příprava byla hodně tvrdá a náročná, kluci trénovali poctivě a většina z nich si sáhla na dno svých sil. Pro rychlé získání potřebné fyzičky jsme odjeli i s dorostem na soustředění, které nám dalo to,co jsme od něj očekávali - přátelské zápasy nám to potvrdily - bylo vidět, že fyzičku jsme nabrali a i herně jsme na velmi dobré úrovni. Sice nás trochu trápí koncovka, ale i to určitě protrhneme. Můžu tedy s klidným svědomím říci, že jsme připraveni dobře.
Jakým herním projevem se chcete prezentovat a kde byste se chtěli v tabulce pohybovat?
Základem mé koncepce je technická hra s míčem, tzn. nechat míč na zemi, rychlé krátké přihrávky střídat s přenesením hry a být hodně v pohybu - žádné nakopávané míče, ale vytvářet si rychlé protiútoky s akcemi, na co nejmenší počet zbytečných doteků. Pro tento styl hry jsem přesunul některé hráče na jiné posty. Co se týká postavení v tabulce, vždy jsem měl ty nejvyšší cíle a i zde si je dávám. Klukům hodně věřím a cítím z nich velkou chuť, proto je můj cíl být v tabulce do 5 místa.
K mužstvu jste přišel během léta a jak víme, budete zároveň i hlavní trenérem staršího dorostu, který už vedete několik let. Je to snaha o zapojení vlastních odchovanců do A- mužstva a jsou hráči, kteří mají takový potenciál?
Ano, starší dorost jsem si také nechal a jeden z důvodů je právě to, že kluky znám a vím, že jim musíme dát příležitost. Kluky ze staršího dorostu vedu již 3 roky a za tu dobu jsme stihli postoupit do Pražského přeboru ml. dorostu. Již teď do přípravy jsem si některé hráče vzal do A mužstva a všichni, kteří tu šanci dostali, se byli jako lvi. Ukázali mi, že opravdu chtějí a do budoucna s nimi rozhodně můžeme počítat. Tři hráče ročníku 98 již od začátku sezony budeme zapracovávat do týmu a další rok v tomto budeme pokračovat s dalšími. Máme opravdu pár hráčů, kteří budou v budoucnu za A–mužstvo nastupovat stabilně. A věřím, že pro ostatní to bude motivace a budou mě chtít dokázat, že si šanci také zaslouží. Kdo bude makat a ukáže se, ten tu šanci dostane.
Co se Vám na zličínské kopané líbí, protože víme, že nebydlíte v Praze, takže to pro Vás asi není jednoduché skloubit?
Na Zličíně se mně hlavně líbí parta lidí kolem fotbalu. Chtějí vše dělat poctivě tak, jak by to mělo ve fotbale být. Hodně se pracuje s mládeží a to by měla být priorita každého klubu. Na úplném začátku trénovaní na Zličíně, jsem měl práci v Praze a tak dojíždění nebyl problém. Asi po roce se má práce změnila, ale už jsem měl zličínský klub natolik rád, že sem dojíždění neřešil. Když vidíte, jak chtějí kluci pracovat a vidíte jejich fotbalový posun, tak nejde odejít. Musím přiznat, že jsem v jeden moment řešil odstoupení z rodinných důvodů, ale tady se právě ukázalo to, že jsem na správném místě. Klub mi hodně pomohl a já jsem rád, že mu to mohu takto vracet a ještě doufám dlouho vracet budu. Tady jsem dostal velkou šanci a chci posunovat mužstva výš. Dokonce jsem do zličínského klubu přivedl i syna Denise, který momentálně chytá za starší žáky a dojíždění hází za hlavu, protože chce oblékat dres právě tohoto týmu.
