Šifaldova penaltová masáž v Hořovicích

Jestli jsme měli po zápase se Strakonicemi pocit křivdy z odpískané rozhodující penalty, pak po zápase s Hořovicemi přišla naprostá bezmoc. Sudí Šifalda si vymyslel dokonce penalty dvě. A když k tomu připočteme tu z Kolovče, která byla také z rodu fantazijních, tak na nás tento šikula odpískal ve dvou zápasech už tři penalty. Stejně jako v Kolovči mu vydatně sekundoval asistent Jedlička.

Lubor Mírek 30. října 2010 Muži A

Domácí začali zápas aktivně, ale žádné nebezpečí od nich nehrozilo. Nademlejnského centr nikoho nenašel a Kolář z úhlu střílel mimo tyče. Pan sudí od začátku dával najevo, že drží zápas pevně v rukou. Většina soubojů končila odpískaným faulem z naší strany a když už jsme se dostávali dopředu pískali se útočné fauly s teatrální signalizací sudího o jakémsi strkání či úderu loktem. Když už se přece jen probil do šance May, Redžič se mu schoval za obránce a přihrávka na něj neměla šanci na úspěch. Ve 23.minutě přišel jasný faul na Šindeláře, bohorovně přehlédnutý, rychlá akce domácích po levé straně dostal zelenou a přihrávku před branku proměnil ve vedoucí gól Větrovský. Ve 34.minutě rozehrál náš rohový kop Žák a Zahálka hlavou vyrovnal. Chyba v režii, řekl si pan Šifalda s panem Jedličkou. Ve 42.minutě totiž May vybojoval míč a zpětnou přihrávkou poslal do koncovky nabíhajícího Šindeláře. Zákrok domácího obránce na něj zůstal bez povšimnutí. Následoval rychlý protiútok domácích a naopak údajný faul našeho hráče signalizovaný aktivním asistentem. Z přímého kopu poslali domácí centrovaný míč do vápna a zazněla píšťalka hlavního arbitra a ruka ukázala na penaltu. Za co ví jen pan Šifalda. Navíc ukázal žlutou kartu Žákovi. Kapitán domácích Kaufman nabídnutou šancí nepohrdl a poslal domácí podruhé do vedení. Odchod do šaten byl velmi emotivní.

Po přestávce nechali domácí pořadatelé vyvést naše fanoušky za hlasitou kritiku pana sudího z hlediště za asistence čtyř polisistů, kteří je mimo hlediště, kde si řádně zaplatili vstupné, drželi statečně až do skončení zápasu a odjezdu našeho autobusu. Čtyři stateční rekové tak hlídali pokřikující fandy fotbalu, i když by zřejmě jinde byli mnohem užitečnější a opravdu mohli pomáhat a chránit. Co vy na to pane ministře Johne?

Ale vraťme se k fotbalu. I když o ten zas tak moc nešlo.Přebírali jsme iniciativu a to byla chyba. Stále častěji jsme se dostávali před domácí branku, ale do vážnější koncovky jsme se nedostali. Jen střela Žáka skončila v náruči brankáře Krejčího. Přišla 68.minuta, centr do naší šestnáctky a míč se po odkopu jednoho z našich obránců odrazil od ruky domácího hráče. Zazněla píšťalka a sudí Šifalda opět neomylně ukázal na penaltu. Myšlenku opustit hřiště na protest proti jeho hrubému ovlivnění průběhu zápasu nakonec na sebe vzali jen trenér Drahokoupil a asistent Jarolímek, kteří opustili lavičku, a zápas pokračoval. V 76.minutě jsme z levé strany rozehráli přímý kop, Mayovu střelu domácí golman jen vyrazil a Žák dorážkou snížil na 3:2. V 82.minutě však přišlo zaváhání naší obrany a po centru Šuberta neobsazený Veselý zblízka hlavou přidal konečně regulérní gól domácích a stanovil konečný výsledek na 4:2.

Daniel Drahokoupil (FC Zličín): To, co si dnes kluci na hřišti prožili, to před nimi musím smeknout. Nesložili hlavy a bojovali. Ve druhé půli jsme domácí začali přehrávat a byli jasně lepší. Víc k tomu nemá smysl říkat.

Jaromír Mysliveček (Hořovicko): Věděli jsme, že to bude těžké utkání. Oběma mužstvům šlo o hodně. Fotbal podle toho vypadal. Měli jsme štěstí, dali jsme o dva góly víc.