Táta by se pro ostatní rozkrájel, sám si bohužel o pomoc říct neuměl
Před necelými třemi týdny zastihla fotbalový svět smutná zpráva, v 51 letech náhled zemřel bývalý ligový fotbalista a velký pomocník zličínského fotbalu Bohuš Víger. Zanechal po sobě dceru se synem. Právě jeho syn Bohuš Víger mladší neboli Bagi byl rovněž blízce spjatý s naším klubem. Odehrál v něm tři roky a nechyběl u historického postupu do divize. Tady jsou jeho vzpomínky na zličínské angažmá a na svého tátu.
Pamatuji si tě jako osmnáctiletého nováčka, co celý vyjukaný přišel před pěti lety do naší kabiny. Co tě do ní přivedlo?
Samozřejmě táta, který měl velmi blízko k Pepovi Jarolímkovi. Byli to velcí kamarádi a tak když jsem volil v létě před maturitou své angažmá, Zličín byla jasná volba.
Přitom si předtím hrál o soutěž výš, divizi v Čelákovicích.
Chtěl jsem se soustředit na školu a zároveň ale neskončit s fotbalem. Táta o Zličínu mluvil v samých superlativech, tak jsem to zkusil.
A nezklamal ses?
Všechno to bylo nad má očekávání. Parta v kabině byla jedna z nejlepších, co jsem kdy zažil. Strašně rád na to vzpomínám.
Stejně jako tátovi ti kariéru překazilo vážné zranění, že?
Při zápase na Střížkově jsem si vážně poranil koleno a už se v podstatě na trávník pořádně nevrátil. Zažil jsem sice ještě podzim postupové sezony, ale pak si zranění obnovil a od té doby pořádně nehrál.
Nerad přecházím od jednoho smutného tématu k druhému. Ale pojďme společně zavzpomínat na tvého tátu. Já ho snad nikdy neviděl se mračit. Měl jsem jen štěstí nebo byl neustále usměvavý?
Táta byl úžasný člověk. Nikdy neukazoval smutnou tvář, byl optimista a pro ostatní by se rozkrájel.
Pomáhal i "našemu klubu", přivedl trenéry, hráče. Vděčíme mu za řadu věcí. Jak na něj vzpomínáš ty?
Byl to velký srdcař. Nikdy by nikoho neodmítl, každému chtěl pomoci. Pro ostatní by se rozkrájel. Bohužel když potřeboval pomoc sám, nikdy si o to nedokázal říct. Nechtěl ostatní otravovat a chtěl to zvládnout.
Celý život strávil u fotbalu, vzpomeneš si ještě na jeho kariéru?
Začínal v malém klubu u Bratislavy a v 17 naskočil do ligy v dresu Slovanu Bratislava. Po vojně v Dukle přešel do Slavie, kde odehrál 190 ligových zápasů. Po problémech s kolenem ještě hrál v nižších soutěží. Kariéru uzavřel v Roztokách, kde se potkal i s panem Jarolímkem.
A fotbalu se věnoval i po kariéře, v podstatě do posledních dní svého života.
Měl trenérskou licenci A, manažerské zkoušky, pořád tím fotbalem žil. Měl výborný odhad na hráče, stále měl fotbalu co dát. Snažil se o to každý den. Bohužel už toho víc nestihne. I tak ale za sebou zanechal obrovský kus práce.
Richard Valoušek
