Těsná porážka se Suchdolem hodně bolela
V neděli ráno jsme zavítali na hřiště Suchdola. Soupeř se krčil na posledním místě bez bodu, přesto jsme věděli, že nás nečeká vůbec jednoduchý zápas, což se také potvrdilo. Soupeře jsme většinu zápasu tlačili a drželi na jeho polovině. Bohužel jsme své šance neproměňovali a domácí hrozili z rychlých brejků, které jsme nebyli schopni zastavovat.
Do utkání jsme vstoupili velmi dobře. Díky dobrému presinku, rychlým nahrávkám a důrazu v osobních soubojích jsme se hned na začátku dostali do tří slibných šancí. Dvakrát Tom Kopecký a jednou Petr ovšem nemířili přesně. Stále jsme do soupeře bušili, ale většinou nepřesnou finální fází jsme se o šance připravovali.
A tak nás začal zlobit i soupeř. Především díky dlouhým balónům, se kterými jsme si nedokázali poradit. V této chvíli nás podržel Majkl v bráně, který lapil dva samostatné úniky domácích hráčů. V 16. minutě jsme se konečně gólově prosadili. Petr obdržel nádhernou „českou uličku“ a v samostatném úniku se nemýlil, 0:1. Bohužel o 2 minuty později Majkl vyběhl z brány a rozehrál přesně na kopačky soupeře, který bez problémů trefil prázdnou bránu, 1:1. V následujících minutách jsme byli jak opaření, nedokázali jsme si přesně přihrát, začali jsme prohrávat souboje a byli všude druzí. Naštěstí ke konci poločasu se na nás usmálo štěstí a Dan Šlehofer oslavil ve svém prvním zápase první branku a upravil tak stav utkání na 1:2. Tímto výsledkem také první poločas skončil.
Do druhého poločasu jsme chtěli vstoupit aktivně a pokusit se rychle přidat další branky. Aktivní vstup se nám také podařil. Ihned v úvodních minutách druhé půle se do šance postupně dostali Michal, Radek, Petr, avšak bez gólového efektu.
A tak přišel zákonitě trest. Ve 43. minutě se domácí dostali do rychlého protiútoku, který Petr nesmyslně zastavil faulem v pokutovém území, penalta a stav 2:2. V naší hře se stále více začali objevovat nepřesnosti a na klucích začínala být vidět nervozita. Suchdol jsme stále více a více tlačili, avšak bez gólového efektu. Domácí dvakrát zahrozili z rychlých brejků, které ale v klidu vyřešil Majkl.
V 63. minutě však přišel za nedůslednost při bránění třetí trest. Libor svoji nahrávkou našel pouze soupeře, ten nacentroval a na zadní tyči nikým nehlídaný domácí útočník otočil skóre, 3:2 pro domácí. Zbývalo 7 minut do konce a my jsme nutně potřebovali vstřelit branku, a tak jsme poslali všechny síly do útoku. Změnili jsme rozestavení na 1-2-4 a zkusili hrát dlouhé balóny do vápna. V těchto sedmi minutách jsme si vytvořili ještě 3 šance, z nich v té největší selhal Michal, když tváří v tvář gólmanovi trefil pouze tyč. Ihned poté rozhodčí ukončil zápas a na hřišti vypukla domácí euforie z prvních získaných bodů v této sezóně.
Chtěl bych kluky pochválit za vstup do obou poločasů i za to, že za nepříznivého stavu nic nevzdali a chtěli otočit skóre. Bohužel máme „mladý a nový“ tým, na který každá nepřesnost, každá chyba, každá neproměněná šance dolehne a dlouho se z ní sbírá.
Jsme „B“ tým, čili naším úkolem je dát šanci jak hráčům ročníku 2004, kteří se nevešli do nominace „áčka“, klukům mladším, i klukům, kteří v sobě mají nesmírný potenciál, avšak jsou na tuto kategorii ještě malí. I když to dělám nerad, protože jsme tým, rád bych se v tomto zápase vyjádřil k jednotlivým hráčům.
Nebudu už kluky chválit za to, že bojují, že jezdí po zadku, že na hřišti nechávají všechno. To považuji za samozřejmé! V tomto zápase mě velice potěšil Péťa, který byl v obraně jako neprostupná zeď. Petr, Libča, Honzík odvedli svůj standard, což mi ale u kluků, jejichž cíl je dostat se do áčka nestačí. Tito hráči, jakožto nejstarší v týmu, musí být při zápasech vidět víc, více pomoci týmu. V rozhodujících chvílích vzít zodpovědnost na sebe. Dále Mozek, Dan, Radek. Tito kluci na sobě musejí tvrdě pracovat, aby se z nich v příští sezóně stali stabilní články základní sestavy. V tomto zápase nezklamali, ale ani nepředvedli nic navíc. Dan odehrál první zápas. Jsem rád, že dal gól. U Mozka budu potřebovat jistotu při bránění a u Rádi větší zápal do hry, přesnější nahrávku a nějaké góly.
Nejvíce mě překvapují kluci ročníku 2006 a 2007. Se svou rolí se perou náramně, a co mě těší nejvíce, dokážou být důležitou součástí našeho týmu v klíčových fázích zápasů. Ze Štěpána se pomalu stává základní kámen obrany, ale musí zapracovat na své rozehrávce. Viky byl teď po nemoci, a tak vypadl z rytmu. V tomto zápase to bohužel bylo vidět. Byl pozdě v soubojích a měl nepřesnou nahrávku. A pak Tom. Vzrůstem malý, fotbalově však velký hráč. Až nebere větší sílu a klid, bude své šance bezpečně proměňovat. Stále ale musí zpracovat na stabilitě a přesné nahrávce.
Tyto zápasy musíme vyhrávat. A já doufám, že si ještě na podzim tento tým vítěznou radost užije.
