TURNAJ V NĚMECKU vol. 2
11. ledna jsme se zúčastnili turnaje v Saském Heidenau. Turnaj byl o trochu menší než ten prosincový. Přesto obsazení bylo zajímavé. Měli jsme možnost se poměřit s Energií Chotěbuz (jež ještě v poměrně nedávné době hrála Bundesligu). Turnaj se konal odpoledne, takže část týmu a jejich rodičů využila dopoledne k návštěvě nedalekých Drážďan. Navštívili jsme Muzeum vojenství a Bundeswehru, centrum města a krásné nádraží.
První zápas nám do cesty postavil Energii Chotěbuz. Ta hrála opravdu dobře a přehrávala nás. Nám chybělo nasazení a proto výsledek zněl jednoznačně, 7:1. Gól vstřelil Dominik Houdek.
Druhý zápas jsme hráli proti SC Dresden 1898. Podali jsme mnohem lepší výkon, ale přesto to nestačilo, prohra 4:1. Gól Veverka.
Třetí zápas nás čekal Wacker Auerswalde. To byl nejslabší německý tým, ale porazil nás pouhou bojovností, kdy se snažil hrát každý míč a bojoval do poslední vteřiny. Porážka 2:0.
Čtvrtý zápas nás čekali domácí SV Heidenau. Ti nás jednoznačně porazili 7:0.
Pátý zápas byl spíše utrpením a čekáním na konec, protože Budissa Bautzen nás přejela 10:1. Gól Veverka.
Ač se turnaj mohl zdát fiaskem (výsledkovým určitě byl), tak si myslím, že pokud aspoň jediného člena mého týmu to přesvědčilo k tomu, aby pracoval usilovněji a cílevědoměji (nejen ve fotbale). Tak to mělo význam a můžeme si říci, že jsme udělali dobře, když jsme se poměřili s vyspělou konkurencí.
Z našeho týmu, abych byl korektní tak musím pochválit Matěje Jirase, protože hrál naplno každou vteřinu zápasu a nic nevypustil. Škoda, že se k němu nepřidali ostatní (Ondra v brance také dělal co mohl, ale bez pomoci spoluhráčů je to těžké, někdy čelil i 3 protihráčům sám), určitě by to pak bylo výsledkově lepší.
Co se týká organizace tak opět perfektní (jen časový pořad měl skluz cca 7 minut J ). Domácí trenér byl velmi příjemný a snažil se námi komunikovat česky (měl manželku Češku), což bylo velmi milé. Hala byla krásná a to sloužila jako školní tělocvična zároveň.
Musím všem doporučit, aby se vydali na turnaj do zahraničí. Naberete tam spoustu zkušeností. Přeci jen český rybník občas zatouchá a je potřeba ho okysličit. Nápady a inspiraci můžeme hledat, třeba právě v zemi posledních mistrů světa ve fotbale. Finančně je to (pokud si vše zařídíte sami a bez pomoci agentury, která si za to účtuje servisní poplatek 2-4 tis. Kč) docela na naše poměry levné.
Startovné 30 Euro (tj. 840 Kč, při kurzu 28Kč/1 Euro) na tým. Benzín pro jedno auto do Drážďan a zpět (a zvlášť při současných cenách) vyjde kolem 800-900 korun. A proč to třeba jako část týmu nespojit i s kulturou? Navštívili jsme nyní bezvadné muzeum vojenství, prošli pěkné centrum. V prosinci zase navštívili vánoční trhy. Nejen fotbalem živ je člověk.
V létě bychom rádi zavítali znovu do zahraničí (nejspíše opět Německo), abychom se opět poměřili se soupeři a zjistili, jaký kus cesty jsme za půl roku ušli. (už máme i nějaké nabídky, třeba na turnaj u Norimberku)
Sestava: Matějovský – Jiras, Korynta, Veverka, Houdek, Pressler, Horyna
Pořadí:
1. Energie Chotěbuz
2. SV Heidenau
3. Budissa Bautzen
4. SC Dresden 1898
5. Wacker Auerswalde
6. Zličín
Výsledkově dopadl turnaj stejně jako ten prosincový. Asi bych se opakoval, ale kluci z domácích klubů, nejsou šikovnější, ale cílevědomější a jsou ochotni úspěchu obětovat hodně (za rozhodnutého stavu pro Budissu, šel jejich útočník do skluzu i když mu bylo jasné, že tvrdě narazí do tyče a může si ublížit, míč dostihl, dal gól a přestože si hodně natloukl o tyč, tak radost z gólu byla větší než bolest, ta samá situace na druhé straně a náš hráč (jméno neprozradím, protože si myslím, že by to udělala i většina týmu) raději uhnul, než aby riskoval bebíčko) a jít si za tím naplno, bez vytáček.
Narážíme na problémy, které dusí vlastně celou českou společnost – malost, průměrnost, obava vystoupit z davu a být výjimečný. Nebo naopak nepochopení tvrdé práce a házení klacků pod nohy těm nejschopnějším a nejpracovitějším, závist. Nevím, co bychom měli závidět Němcům? Stejně jako my mají 2 ruce, 2 nohy, hlavu, mozek. Je to v nás, musíme se více soustředit sami na sebe, nehledat chyby v jiných. Každý musí začít u sebe. Je to těžké a výsledky se nedostaví hned. Ale cílevědomostí a houževnatostí jich lze dosáhnout. Nenechme se odradit neschopnými a línými lidmi, kteří ničeho nedosáhli. Nenechme je, aby nám radili. Jak nám takový lidé mohou dát cenou radu do života, když sami ničeho nedosáhli. Učme se od úspěšných. (Teď jsem si vylil srdíčko, ale každý se nad tím chvilku zamysleme. Začněme od maličkostí, že nebudeme druhým skákat do řeči – to dělají jen hulváti a hlupáci, protože se nic nového nedovíme. Naučme se naslouchat. Nedejme na první pocit a nezavrhujme hned první myšlenku, buďme hlavy otevřené, dokud si vše nepromyslíme, včetně všech výhod a nevýhod a poté bilancujme. Zkusme místo první myšlenky „TO NEJDE; NEPŮJDE, NEDOKÁŽU“ hledat cestu, jak se k cíli dopracovat. Pozitivní myšlení nám chybí, takže ho v sobě musíme budit.)
