Týmový výkon přinesl cenný bod z trávníku Bílé Hory
V rámci druhého kola jsme zavítali na půdu Bílé Hory. Věděli jsme, že nás nečeká jednoduchý soupeř, a to se také potvrdilo. Před zápasem jsme museli řešit nepříjemnou věc, koho dát do brány. Nakonec jsme se rozhodli pro Petra, a jak se ukázalo, bylo to správné rozhodnutí.
Do zápasu jsme chtěli vstoupit stejně aktivně jako proti Ruzyni, ale to se nám bohužel nepodařilo. Domácí nás prvních 15 minut zatlačili na vlastní polovinu a my jsme s vypětím všech sil a štěstím odolávali. Největší rozdíl byl především v důrazu, rychlosti práce s míčem a přesné nahrávce. Oproti minulému zápasu jsme změnili rozestavení, abychom zhustili střed hřiště, a to se nám také povedlo.
Bílá Hora si vytvářela střelecké příležitosti zejména z krajních prostorů, které v pohodě likvidoval Petr. Pak jsme ale dvakrát propadli právě v prostředku a soupeř měl dvě ložené šance, které ale trestuhodně zahodil, a tak přišel i náš čas.
Od 15. minuty jsme se začali prosazovat dopředu i my a začal se hrát vyrovnaný fotbal nahoru dolů. Bohužel jak nás, tak domácí trápila finální fáze, zejména finální nahrávka (ta nás bohužel trápila i proti Ruzyni). A tak domácí zahrozili ještě dvakrát z rohových kopů a my po nádherné individuální akci Tomína, který si povodil tři obránce domácích, ale bohužel zakončil pouze do rukavic gólmana. Poločas tedy skončil 0:0.
O přestávce jsme si řekli, že se pokusíme navázat na výkon a způsob hry z druhé části prvního poločasu, což se nám také podařilo. Soupeře jsme od úvodních minut zatlačili na jeho polovině. Bohužel po zbytečné ztrátě, zůstal soupeřův útočník naprosto sám na našem vápně, obdržel přihrávku a se zakončením neměl sebemenší problém, 1:0. Běžela právě 39. minuta.
Kluci byli po obdržené brance jako opaření a následujících pět minut úplně vypadli z role. Jen díky Petrovi bylo skóre stále „jen“ 1:0 pro domácí. Pak ale přišel zvrat ve hře. Od 45. minuty jsme byli lepším týmem. Rychlejším při práci s míčem, důraznějším v soubojích a hlavně přesnější v přihrávkách. A tak začali přicházet i šance a nebezpečné akce, zejména po stranách. Hlavními strůjci těchto akcí byli Štěpán, kterého výborně v obraně doplňovali a zajišťovali Mozek, Libor, Honzík, a Adam, který v záloze spolupracoval s Hodym nebo Tomem a v útoku zakončovatelé Tomíno, Ráďa nebo Andrej.
A v 60. minutě to přišlo. Ráďa vyslal nádhernou „českou uličku“ na Tomína, který si míč dobře zpracoval do běhu a levačkou poslal míč do sítě. Domácí znervózněli a nás tento gól ještě více nakopl. Zbývalo 10 minut do konce a kluci cítili šanci urvat tři body. Do šancí se dostali Hody (který se ale zalekl vyběhnutého gólmana), Tomíno (jehož střelu ale zblokoval jeden z obránců) a v poslední minutě i Tom, který se dostal k míči po přistrčení Andreje, bohužel však přestřelil. Ihned po této akci rozhodčí odpískal konec, zápas tedy skončil remízou 1:1.
Kluci dnes opět ukázali fotbalový charakter a týmový duch. I když se zápas pro ně nevyvíjel dobře, prohrávali, tak nic nevzdali a začali soupeře mačkat, až se dostavil i gólový úspěch.
Myslím si, že naše hra snesla, zvláště v druhé půli, vysoké měřítko. Stále je na čem pracovat, především na finální fázi, zakončení a důrazu v osobních soubojích. Ale když necháme míč na zemi a pokusíme se o rychlou kombinaci, narážečku, tak dokážeme přehrávat i starší a fyzicky vyspělejší soupeře.
