V Malešicích přišla ledová sprcha
Druhý zápas nás zavál do Malešic, kde se hrálo na dohled místní spalovny. Čekalo nás po půl roce travnaté hřiště, se kterým, a nejen jím, jsme se moc dobře nepopasovali.
Měli jsme problém si přesně přihrát a naběhnout si. Kromě soupeře, jsme také bojovali s nedohuštěnými míči a rozhodčím, takže jsme se dokonale sami dokázali položit na lopatky. O našem příšerném výkonu svědčí to, že jsme za celý zápas ani jednou netrefili prostor branky… Domácí si v první půlce vypracovali tři větší příležitosti, nejprve si v postupu sám na branku domácí útočník míč dal trochu dále od nohy a Rosendorf mu ho ve skluzu sebral, poté domácí tečovali na malém vápně střílený centr, ale Rosendorf dokázal míč nadvakrát zkrotit. Pak ještě z hranice vápna domácí vypálili, ale Rosendorf si s pumelicí i trajektorií (zaviněnou jednoznačně podhuštěným míčem) dokázal poradit a vyrazit míč. Po jednom dlouhém nákopu jsme byli udiveni rozhodnutím hlavního arbitra. Když si půlka týmu a domácích myslela, včetně Pavla Zbožínka, že po pádu ve vápně bude následovat žlutá karta za simulování po odpískání. Tak verdikt rozhodčího zněl jasně FAUL. Už jsme se radovali, že budeme mít výhodu pokutového kopu, ale rozhodčí Hruška vytáhl faul (když už ho tedy pískl i k údivu domácích a to byl Pavel 3 metry ve vápně) z vápna a zahrávali jsme trestný kop. Jeho exekuce však byla značně nevydařená. Za pět minut se ve stejném prostoru odehrál na druhé straně „penaltový zákrok“. Domácí kapitán „cítil kontakt“ na znamení toho zvedl ruce, zakřičel, prohnul se v zádech jak luk, nadskočil a padl (podobnost s Davidem Lafatou proti Teplicím čistě náhodná). Rozhodčí tentokráte ukázal na penaltový puntík. Ještě jsme to zkoušeli, jestli to náhodou nevytáhne jako na druhé straně, ale marně. Domácí penaltu bezpečně proměnili a tak Aleš Rosendorf inkasoval první soutěžní branku v této sezoně po 4 zápasech a téměř 400 minutách.
Druhý poločas nabídl z naší strany opět zmar. Domácí nám svou nemohoucností sekundovali, ale aspoň si vypracovali nějaké šance, dvakrát dokonce obešli našeho brankaře, ale jednou netrefili prázdnou svatyni a podruhé přispěchal s včasným skluzem Martin Krejčí. Abychom dokreslili absolutní neschopnost posuzovat jakékoliv zákroky ze strany rozhodčího Hrušky, tak musíme přiznat, že nám odpustil zcela jasnou penaltu, po tom (co i částě po určité frustraci) Krejčí sestřelil domácího útočníka. Domácí pak měli výbornou přiležitost po standartní situaci, ale hlavičku z malého vápna Rosendorf dokázal vyrazit. Pak však přišel další přehmat rozhodčího Hrušky dejme mu třeba pořadové číslo #345 (pískat takhle na nějaké vesnici 4. Třídu jistě domů ve zdraví nedojede). Na půlce byl surově, dávno po odehrání míče, zezadu přes Achilovky nakopnut Sadibo Mané. Všichni naši hráči reklamovali faul, který byl vidět asi i z Měsíce (je otázka kolik dioptrií by potřeboval rozhodčí Hruška přidat nebo ubrat, aby to viděl z těch 5 metrů, které ho dělili od inkriminovaného zákroku, nebo chtěl vidět). Domácí taky přestali s výjimkou 2 hráčů také hrát. Bohužel ti dva aktivní vstřelili gól. Jeden vyslal dlouhým nákopem míč na útočníka a ten přeloboval Rosendorfa.
Z Malešic jsme odjížděli jak spráskaní psi s pocitem křivdy. Výkon stál za prd. Penaltu nám rozhodčí upřel, pak jednu „hodně přísnou“ proti nám foukl a po jasném faulu padl i druhý gól. Kdyby domácí proměnili jednu ze svých šancí, nemohl nikdo říci ani půl slova, protože jsme nebyli nebezpeční. Takhle ale odjíždíme s pocitem křivdy, protože to také mohlo skončit 0:0. A vrcholem všeho asi bylo, že když jsme se šli jako civilizovaní lidé po zápase umýt, tak netekla teplá voda, takže kompletní ledová sprcha.
