Vítězný vstup do jara vystřelil hattrickem Adam Derose
Obvykle bych do titulku jméno jednoho hráče nenapsal, už jen proto, že si stojím za názorem, že jednotlivec bez ostatních spoluhráčů nemá ve fotbale šanci. Platilo to i tentokrát, při našem vítězství 4:3 na hřišti Suchdola, kde jsme podali rozporuplný výkon, o to více se ale tyto body z venku počítají. A dát tři branky ze čtyř, to si ocenění zaslouží.
Říká se, že první krůčky bývají nejtěžší, a tak doufám, že tento „první jarní“ mezi ně patřil, protože jsme ho zvládli vítězně, i když to nakonec mohlo být s mnohem klidnější koncovkou. Na druhou stranu klukům v tomto věku jistě neuškodí trocha poctivé dřiny až do závěrečného hvizdu, kdy musí odolávat tlaku soupeře i své nervozity.
Pojďme ale popořádku, protože už samotná příprava na utkání nebyla ideální, středeční porážka v generálce, řada absencí na tréninku. Neděle byla den s velkým D, první jarní mistrák v soutěži s o rok staršími soupeři a snaha udržet se v první polovině tabulky. Povedlo se, možná jsme i lehce díky tříbodovému zisku poskočili, to ale tak důležité není. Přeci jen Suchdol jsme na podzim doma porazili 10:0, teď to bylo mnohem těsnější. I proto jsem zašel soupeři po utkání do šatny pogratulovat, protože ten smutek si jeho hráči rozhodně nezasloužili, jejich výkon byl o mnoho lepší, než když jsem je viděl naposledy.
Za to my se potácíme ve zmaru neproměňování ani těch nejvyloženějších šancí. Nemá smysl jmenovat, protože bych u každého jména měl alespoň jednu čárku se zahozenou tutovkou. A tak si říkám, ještěže se vrátila forma Adamu Derosovi. V pravý čas, dodal bych. Jeho tři pohotové branky nakonec rozhodli o naší výhře. Za to si zaslouží pochvalu, byl to zkrátka hráč zápasu.
Pochvalu si ale zaslouží i ostatní, po vítězném zápase by se mělo slavit, jít domu s úsměvem, zazpívat si v kabině. To všechno se podařilo, doufám, komu úsměv nezůstal, vrátíme mu ho další poctivou prací na tréninku a dalšími výhrami. Věřím! Je potřeba, aby kluci získali sebevědomí, které jim v mnoha okamžicích chybí. Zbytečně, protože jsou skvělí, kvalitně pracují a chtějí se zlepšovat.
Když jsem v polovině prvního poločasu stáhl ze hry Pavlíka Hornofa, protože nebyl schopný přesné přihrávky, stačilo pár povzbudivých slov, poplácání, prokázání důvěry, rychlý návrat na plac a o pár vteřin později krásná finální přihrávka na jednu z branek. Ti kluci to v sobě mají, jen to občas nevidí, za což možná mohu i já svým energickým a často zbytečně spontánním přístupem. Zkrátka, učit se a zlepšovat se musíme všichni, od toho jsme jeden tým!
