Vstup do přeboru se nám nevydařil podle představ
Mladší žáci si poprvé mohli vyzkoušet Pražský přebor, kam v loňské sezoně postoupil ročník 2002 (pravidelně doplňovaný hráči ročníku 2003). První zápas se však nevydařil podle představ.
Úvod zápasu jsme měli výborný, dobře jsme napadali rozehru ČAFC a Šimon Horyna se dostal k míči a vedli jsme 1:0. Hned jsme mohli navýšit skóre, ale nepovedlo a tak udeřilo na druhé straně. Po našem autu, nechal Dominik Korynta míč dlouho skákat, o ten ho obral soupeř a proměnil sólo na 1:1. Domácí se zmohli ještě na 2 šance, ale stříleli vedle. Veškeré standartní situace řešil dobrými výběhy Dominik Matějka v brance. My jsme se několikrát dokázali dostat k brance soupeře, ale absolutním nedůrazem a laxností v zakončení jsme se o příležitosti připravovali. V závěru poločasu Pressler místo jednoduchého odehrání míče levou nohou, se k tomu točil na pravačku, soupeř mu míč vypíchl a utíkal k naší brance, Hynek ho sestřelil a byla z toho penalta, kterou domácí proměnili, 2:1.
Druhý poločas měl podobný průběh, kdy domácí těžili z brejků, ale nedokázali je většinou dotáhnout ani k zakončení a nám opět chyběl v útoku pohyb bez míče a co je horší, tak i snaha o zakončení s míčem na noze. Naše příležitosti jsme promarnili. Největší spálil Honza Šilhán, který sám před brankařem v ideální pozici a nikým neatakován, slabě zakončil jen do brankaře. Domácí zahrozili z trestného kopu, který Denis vytáhl na břevno. Další branku jsme inkasovali opět po našem autu. Naši útočníci, nešli proti míči, obránci je předskočili a poslali do brejku svého útočníka, který si pohybem o míč řekl a ten obešel našeho brankaře a zvýšil na 3:1.
Toto byl přesně typ zápasu, kde jen dobrá technická vybavenost k překonání soupeře nestačí. V přeboru se musí hrát s absolutním nasazením jak fyzickým, tak 100% koncentrovaností. Rozhodují maličkosti a také produktivita. Všechny branky jsme Čafce nabídli. Sami jsme byli v zakončení velmi slabí. V normálních soubojích jsme padali, nenaběhli si do prostoru, tam běžíme, až když tam někdo dá míč a to je většinou pozdě. Jednoduše řečeno v útoku jsme hodně líní na krok. Musím pochválit Marka Peška a Matyáše Fliegera, kteří to v obraně odehráli perfektně, chodili tvrdě do soubojů a přidávali tomu i snahu o útok. V záloze musím za přístup pochválit Matěje Jirase, sice mu to nejde, kazí přihrávky, ale alespoň se na nic nevykašlal a makal naplno, a když přihlédnu k tomu, že měl minimum střídání, protože prostě na jeho post nemáme adekvátní náhradu, tak smeknout před jeho fyzickým fondem. Jak jsem chválil Matěje, tak musím kritizovat útočníky, kteří prostě musí přidat, hlavně ve snaze a v pohybu, není možné, aby když jdou na hřiště na 5 minut odehrát svůj časový úsek, aby se nevydali ze všech sil a pak si zase 5 minut odpočinuli. Vloni měli útočníci výmluvy typu, že prohráváme, že brankař dostává hloupé branky (ano Ondra jich dost hloupých dostal), ale já jim argumentoval jejich produktivitou na jaře (kdy jsme inkasovali stejně branek jako na podzim, ale o 30 gólů jich méně vstřelili). Prostě jsme přestali běhat, není to o tom, že bychom nemohli, spíš se nám nechce a někteří, přes prázdniny tomu sportování taky moc nedali a je to znát jak na pohybu, tak i na tělesných proporcích. Přidat musí Šimon Horyna, Dominik Houdek, Honza Šilhán, Ellen Klomínková a i Artur Loskov – i když u Artura to není problém přístupu, jako spíše růstu, kdy viditelně ho limituje bolest kolen a kotníků, což je při růstu normální. A speciálně musím pochválit Denise Matějku, kluci s ním v brance získali jistotu a oporu. Denis je velmi jistý při chytání míče, výborně chytá centrované míče a tím hodně pomáhá obraně. Trošku musíme zapracovat na rozehře, ale to půjde. A vzhledem k tomu, že chytá necelé 2 měsíce, tak je to doslova raketový sportovní růst, ale není to náhoda, protože Denis přistupuje ke každému tréninku poctivě, pořád se ptá jak co zlepšit a také si sám přidává, což je super. Ostatní by si také měli sami přidávat, Denis jim jde dobrým příkladem a to je z nich nejmladší!!
