Zisk nebo ztráta? V neděli na Zličíně vyhrál totální fotbal
Po prvním poločase vedete 2:0, abyste v závěru toho druhého se štěstím doháněli nepříznivé skóre. Spokojenost se získaným bodem nebo zklamání se ztrátou dvou? Nedělní duel Pražského přeboru mladších žáků A s Pragou (4:4) byl více než bojem o body, parádní reklamou na fotbal, která musela bavit všechny přítomné. A o tom má být mládežnický sport především!
Čtvrté kolo nejvyšší pražské soutěže nabízelo souboj našeho týmu, který měl v zádech dvě vítězství v řadě, proti týmu Praga, který byl v tabulce jen těsně za námi s tříbodovým mankem. Jestli se nám v letošní sezoně zatím něco daří, jsou to úvodní poločasy na domácím hřišti. Před dvěma týdny to odnesla Dukla Jižní Město (5:0) a tentokrát Praga. Skóre bylo sice „jen“ 2:0 v náš prospěch, ale nebýt lehkovážnosti v zakončení, mohlo být mnohem vyšší.
I proto jsem kluky o poločase upozorňoval, že dvoubrankové vedení je zrádné, aby zůstali obezřetní. To se jim dařilo především v úvodních minutách druhého dějství. Soupeř nestačil reagovat na naši přesnou kombinační hru, ani na rychlý přechod do útoku. Jeden z nich zastavil faulem na pronikajícího Adama De Roseho a byla z toho penalta. K té se postavil střelec první branky, Lafi. Krátký rozběh, prudká střela kousek od středu branky a skvělý zákrok brankáře! Skóre zůstalo 2:0, ale jen na chvíli.
Ráz zápasu se zcela obrátil. Netrvalo to ani pět minut a bylo srovnáno. Dvě slepené branky nás dostaly pod tlak, a to především ten psychický, který jsme si na sebe vytvářeli nepřesnostmi a zvýšeným sebevědomím soupeře. Ten navíc pár minut před koncem dokonal obrat na 3:2. Byli jsme jako opaření, ale to ještě netušili, jak heroický závěr utkání přinese.
Kdy jindy ukázat, že jsme skutečně tým s velkým T, který se nevzdá, když mu to zrovna nejde. Naopak dokáže právě v takových momentech najít sílu k povstání. K němu jsem kluky nabádal. Chtěl jsem, aby ukázali, že na to mají. Právě ve chvíli, kdy se nedaří a duel se nevyvíjí podle vašich představ, musíte prokázat vnitřní sílu a zabrat.
A to přesně kluci ukázali! Prokázali velké srdce a neutuchající víru, která vedla k zaslouženému vyrovnání tři minuty před závěrečným hvizdem. Šli jsme si pro vítězství a vše vrhli do útoku. Nevyplatilo se! Za minutu jsme opět prohrávali, tentokrát 3:4.
Ani to ovšem kluky nezlomilo, v posledních vteřinách zápasu vybojovali rohový kop. Ten byl zahrán skvěle přesně k penaltovému puntíku, kam se brankář nemohl přes houšť těl dostat. První střela zblokována, druhá rovněž. Míč se odrazil k Roháčovi a ten propálil vše před sebou. 4:4. Konec utkání! Už se ani nerozehrávalo. Kapitán Roháč se postaral i o předchozí branku a prokázal, jak klíčovým hráčem pro mužstvo umí být. Za mě jednoznačně muž zápasu.
Vyzdvihovat jednotlivce by bylo ovšem nezasloužené, protože parádní výkon podali všichni, a to nejen ti ve zličínském dresu. Velké uznání si zaslouží soupeřovi hoši, kteří ve druhém poločase ukázali, že fotbal hrát umí a přispěli tak k parádní fotbalové podíváné, která se musela líbit.
V neděli na Zličíně vyhráli všichni, naši kluci, soupeř z Pragy, spokojení rodiče na obou stranách a hlavně totální fotbal, který bavil!
