ZLATO, ZLATO, ZLATO…
Tohle slovo se asi nikdy neomrzí. Zličínská mladší přípravka hráčů narozených v roce 2008 i v posledním turnaji sezóny vystoupala na stupeň nejvyšší. Pouhý týden po titulu z Unhoště triumfovala i v Ruzyni.
Jak to, že kluci mají takové úspěchy? Domnívám se, že za ty dva roky se je nám společně podařilo zbláznit pro fotbal. Chlapci trénují nebo si jen tak kopou i individuálně, přidávají si, milují tu krásnou hru, chtějí se sami zlepšovat a výsledek toho všeho vidíme všichni. Je to právě láska k fotbalu, která dělá s naším týmem zázraky, těšení se na trénink či jen na prostý dotek s míčem, to je vždy na prvním místě, prostě zábava, a žádný stres. A tak to, troufnu si tvrdit, i je.
Na turnaji v Ruzyni jsme hned v úvodním utkání podlehli. Vyskytly se hlasy, že kluci nehráli dobře, nicméně já to viděl jinak. Celý tým podal velmi slušný výkon, prohrálo se jen proto, že jsme trefovali tyče a nebyli schopni proměňovat šance. Herně ale všichni hráči obstáli, to bylo důležité. Nedošlo k žádným výčitkám nebo něčemu podobnému a co následovalo? Další tři zápasy ve skupině jsme vyhráli a z druhého místa postoupili do semifinále. V něm naši hráči poměrně s přehledem porazili druhý tým Stodůlek a ve finále po boji i Roztoky u Prahy. Nejlepším střelcem našeho týmu na turnaji se stal Fanda Poupě, jen o jeden gól mu unikl titul nejlepšího střelce celého turnaje. Je to příslib do budoucna, protože Fanda je o rok mladší než další kluci.
Jak celý turnaj zhodnotit? Tým je silný, hladový po úspěchu a má charakter. I proto často vítězí a vozí medaile. Nikdo nikomu nic nezávidí, kluci si navzájem přejí, pokud se vyskytne problém, je řešen hned v zárodku. To, jestli dá někdo deset branek, pět nebo žádnou není podstatné, důležitější než osobní statistiky je, jaký to má vliv na úspěch týmu. Úspěšný tým produkuje úspěšné jednotlivce, obráceně to moc nefunguje. A tento tým úspěšný je.
Nedá mi to, abych nezmínil jednu důležitou věc. Občas se stane, že z rodinných důvodů nemohu být přítomen na turnaji či zápase. Pak musí místo mne zaskočit některý z rodičů, aby rozhodl o sestavě, taktice, herním pojetí a podobně. Vzhledem k tomu, že v České republice máme deset miliónů potencionálních reprezentačních trenérů, je jasné, že každý ví přesně, jak to dělat. Ale těch, kteří jdou a dobrovolně položí hlavu na špalek, je o mnoho méně. Jinak vypadá zápas od klacku, kde stojí diváci a jinak na lavičce s hráči, to je třeba si uvědomit. K tomu je nutné ještě přičíst fakt, že se hráči bez trenéra chtě nechtě trochu flinkají, co si budeme povídat, občas to dělají i s trenéremJ Mysleme na to, nechtějme mít z kluků stroje na vítězství, odpusťme jim chyby při hře i to, že si někdy v zápase tak trochu odpočinou nebo vyberou slabší chvilku. Nejdůležitější v jejich vývoji je, aby z nich vyrostli slušní lidé a jestli budou i slušní fotbalisté, pak je to jen dobře.
Pojďme zpět k turnaji. Před finále dorazil Martin Frýdek st., bývalý vynikající reprezentant a hráč pražské Sparty a i jeho syn, který jde ve stejných šlépějích. Oba sympaťáci každým coulem, nechali se ochotně fotit, rozdali spoustu podpisů, prostě velké vzory pro děti.
Na závěr bych rád poděkoval Honzovi Lukešovi a jeho svěřencům ročníku 2007 a Robertu Berkymu s našimi dalšími kluky, že odehráli poslední mistrák v Hrdlořezích, protože termín kolidoval s turnajem v Ruzyni. Bez vás, kluci, bychom zlaté medaile nedobyli, takže jejich část patří i vám všem. Díky!
Naše zápasy ve skupině:
Březiněves 1:3, Řepy 9:0, Řeporyje 8:0, Stodůlky I. 5:3
Semifinále:
Stodůlky II. 5:2
Finále:
Roztoky u Prahy 2:0
Branky:
Fanda Poupě 9, Míša Folprecht 8, Adam Procházka 5, Vojta Strnádek 5, Matěj Košnář 3
Sestava:
Šill – Procházka, Košnář – Strnádek, Poupě, Folprecht
trenér Václav Škarda
