Zličín – Aritma 2:2. Velký obrat se smutným koncem
Zimní příprava našich mladších žáků pomalu končí, po týdenním velikonočním volnu je v závěru domácí Zimní ligy čekal nevyzpytatelný soupeř z nedaleké Aritmy. Tým, který v loňské sezoně ovládl naší soutěž, přijel posílen o několik hráčů ročníku 2003. I přesto se naši kluci prali statečně a především fotbalově, a tak rodiče z obou „táborů“ viděli parádní podívanou.
Začátek utkání byl ale z obou stran ustrašený, ani jeden z týmů nechtěl udělat chybu a dovolit tak soupeři dostat se do vedení. My jsme od úvodních minut měli v plánu soupeře dostat pod tlak a nedovolit mu rozehrávku přes krajní obránce, které jsme poctivě napadali. Problém bohužel nastal ve chvíli, kdy soupeř míč nakopl až do našich zadních řad, kde leckdy nadělal naší obraně až přílišné problémy.
Šance přicházely pomálu, když už se nějaká objevila, byla povětšinou na kopačkách našich hráčů, bohužel zbrklost a v některých případech velmi pomalá příprava ke střele, šanci rychle vzala. I tak ale nutno pochválit řadu pohledných kombinačních akcí, které naše mužstvo v těchto fázích zápasu předvádělo. Bohužel koncovka je i dál naším největším problémem, který musíme před startem jarní sezony odstranit.
A tak přišel trest, na levé straně se uvolnil k centru soupeřův hráč a se štěstím a smolné teči dostal míč do naší sítě, 0:1. Kluky to všal nezlomilo, po přestávce na Aritmu vlétli bez bázně a hany a rychle stav otočili. Potěšující je obrat ve skóre o to víc, že se o něj postaraly obě sedmičky. A osobně musím přiznat, že jako trenér neznám hezčí pocit, než když se s širokým úsměvem otočíte ke střídačce a vidíte, jak kluci po sobě spontánně po vstřelené brance skáčou a objímají se. A to nepopisuji atmosféru na hřišti a v hledišti.
Duch, který v sobě tento tým má, a to skutečně na všech frontách, je odzbrojující a nám trenérům se díky němu s klukama pracuje báječně. Takže díky za to, kluci, rodiče, a jedeme dál! Bohužel dál jsme už nedojeli v tomto utkání, které nakonec i po smolné vyrovnávací brance v samém závěru skončilo remízou 2:2. Ze zápasu mám ale celkově dobrý pocit, a to především díky odhodlanosti, se kterou naši kluci vlétli do druhého poločasu.
Ukázali, že dokáží předvádět pohledné fotbalové akce i za nepříznivého stavu a pod tlakem, který na ně je vyvíjen. Za to si závěrečný potlesk rozhodně zasloužili, stejně jako pochvalu od nás trenérů. Stále je na čem pracovat, ale to jen a jen dobře, jinak by to byla přece nuda.
