Mladší žáci B: Nebušice trestali

V neděli odehráli naši žáci ročníku 2003 další ze soubojů proti týmu, který měl velké kluky. Přestože silové předpoklady byly na straně hostů, tak o to více mrzí, že o vývoji a výsledku rozhodly naše hrubé chyby. Herně jsme soupeře jasně předčili a pokud bychom hráli ještě tak 10 minut, tak bychom ho díky fyzické kondici dorazili a výsledek zvrátili na tu správnou stranu – na zličínskou.

Aleš Rosendorf 2. října 2014 Mladší žáci B

Už úvod zápasu naznačil, že naše snahy o útočnou hru budou narážet na úpornou obranu, která bude vše odkopávat co nejdál od branky a útok hostů bude spoléhat na brejkové situace, kdy jeden z těch velkých kluků uteče a nějak ten míč do branky dostane.

Po jednom z dalších obléhání hostující branky hosté dostali míč až k té naší, Marek Pešek netakticky vystoupil ze svého prostoru a hlavně od svého hráče, a míč prošel na zcela volného útočníka, který propálil Ondru.

Chvilku jsme byli jako opaření, protože jsme byli jasně fotbalovější. Pak se nám vrátila i přesnost na kopačky a Matěj Jiras krásnou uličkou vyslal do šance Honzu Šilhána a ten si poradil na jedničku, 1:1. Do konce poločasu, si hosté vytvořili ještě 3 šance, všechny po rohu. Jinak to bylo celé o dobývání branky Nebušic. Tam jsme bohužel před brankou byli nedůrazní, nepřesní a občas jsme drželi míč chvilku déle, než bylo záhodno.

Do druhé půle jsme vstoupili s tím, že budeme hrát rychleji míč od nohy a soupeře trošku roztáhneme a rozběháme. Naše snahy na dobrý výsledek však vzali za své v úvodních 3 minutách. Dan Posukan jako poslední šel do kličky, jenže o jejím nezdaru bylo jasno už předem, protože do ní šel ze stoje a nikoliv v pohybu, jak jsem klukům v poločase vtloukal do hlavy (a vtloukám jim to tam i o tréninku). Míč ztratil a bylo to 1:2. Pak Domča Houdek, byl líný udělat krok proti míči aby si ho pokryl, soupeř ho předskočil a sám zakončoval 1:3. Aby nebylo všem katastrofám konec tak se hosté prosadili hlavou po rohovém kopu, 1:4. Do konce zápasu zbývalo 20 minut a ještě jsme se snažili s tím něco udělat. Po parádní kombinaci, do které se zapojili všichni v týmu jsme se dostali od naší branky až k soupeřovi a prostrčení míče od Kristiana Hodovance zužitkoval Honza Šilhán ve svůj druhý gól, 2:4. Pak Matěj Veverka krásnou křížnou přihrávkou po zemi mezi obránce vyzval k skórování Domču Houdka a ten podél vybíhajícího brankaře upravil na 3:4. To už hosté začali pomalu šlapat vodu. A začali se držet se pokynů trenérů, které zněly: „Odkopni to!!!“ „Dej to pryč!!!“ „Dej to do autu!!!“ „Dej to dlouhý!!!“. Po jednom takovém dlouhém odkopu se míč dostal až k Ondrovi, který váhal s rozehrávkou a nechal si útočníka dojít až na distanc, pak se rozhodl pro kličku, ale protože byla stejně jako Danova ze stoje, tak míč ztratil a ten se dokutálel až do branky, 3:5. Ondra si tak pokazil slušný výkon, kdy spolehlivě rozehrával všechny dlouhé míče a tentokrát i dobře vybíhal. Ještě jsme se nevzdávali a hned z rozehry se po dvou přihrávkách míč dostal k Honzovi Šilhánovi, ten krásně obešel obránce a na přední tyč snížil na rozdíl jediné branky, 4:5. Posledních 5 minut ze strany hostů nemělo s fotbalem už vůbec nic společného a náš tlak končil těsně před brankou, několikrát už to vypadalo, že tam ten míč dotlačíme, ale nezadařilo se.

 

K týmovému výkonu nemám co vytknout, hráli jsme dobře, drželi míč, snažili se ho hrát po zemi, závěrečných 15 minut bylo opravdu výtečných (podpořený fyzickou připraveností našeho týmu oproti hostům, ne že bychom se na to nějak zaměřovali, ale pro každého soupeře je nepříjemné běhat bez míče, zatím ve všech zápasech jsme v tomto ohledu byli lepší). Rozhodly individuální chyby, na tom se dá pracovat, jen musíme důsledně odstraňovat ty základní nešvary, které trápí nejen náš tým, ale většinu týmů (práce s míčem v pohybu, pohyb bez míče) – nicméně si myslím, že v mnoha ohledech jsme napřed. Chce to být trpělivý, takovéto zápasy, kdy to soupeř ukope - těch bude ještě spousta, ale s přechodem na větší hřiště a vyrovnávání se fyzických dispozic budeme pomalu stoupat až na vrchol a doufám, že se tam budeme i držet (je to jako v horolezectví, při rychlém výstupu dochází k chybám, a občas i k hodně tvrdým pádům, já jsem zvolil cestu pomalého výstupu s velkou dávkou záchytných bodů a budeme v tom pokračovat). Nejpozději na konci starších žáků/začátku mladšího dorostu začneme sklízet první plody naší tvrdé dřiny.

Bylo mi kluků a Ellen líto, když jsem viděl po zápase jak jsou smutní a zklamaní, protože soupeře jasně přehrávali a dali do toho všechno. Příště se snad na naši stranu trochu přikloní i štěstí. Soupeř si vytvořil sám jen jeden gól (z rohu), zbytek zúročil naše chyby, kterých bylo tentokrát více než dost. Mne těší, že všechny branky jsme dali po pěkných akcích. To, co snad nejvíce svědčí o naší kvalitě v kombinaci a stylu hry, je to, že jsme všechny branky vstřelili do vzdálenosti 5 metrů od branky soupeře (myslím, že tomhle tkví kouzlo našeho fotbalu, ono se prokombinovat po zemi až k brance soupeře je mnohem těžší než vypustit ránu z dálky či si jen naběhnout na vysoký a dlouhý míč), a všechny do spodní poloviny branky.

Aleš Rosendorf