Hned první rok tohoto desetiletí přinesl klubu velký úspěch. Mužstvo dorostu pod vedením trenéra Václava Švarce vyhrálo okresní přebor a postoupilo do krajské soutěže. Zličínský fotbal však ani tento úspěch a úspěchy předchozích let nedokázal zúročit a dostal se do krize. Odešla řada hráčů a o funkcionářskou práci také velký zájem nebyl. Nové hřitště jakoby si Zličín nevzal za své. V roce 1962 krize vyvrcholila a tělovýchovná jednota Tatran Zličín jednala o spojení se Sokolem Řepy. Ke spojení došlo 17. února roku 1963 a vznikla nová tělovýchovná jednota Řepy - Zličín. Tento krok však krizi fotbalu nevyřešil. Řevnivost obou stran byla až příliš veliká. Nesrovnalosti v hospodaření, neúspěchy na hřišti, otřásaly vedením jednoty. Na konci roku 1966 se sešli zástupci obou sloučených jednot se zástupci ČSTV a bylo rozhodnuto opět jednotu rozpojit. Mužstvo dospělých bylo takřka v troskách, chyběla zejména mladá generace. Ta se však začala rodit v mužstvu žáků. Parta kluků narozených v letech 1955 a 1956 vytvořila mužstvo, které se stalo počátkem úspěchů klub v příštím desetiletí. Z krize se postupně vymaňovalo i „A” mužstvo. Zkušený fotbalový šíbr Bohouš Sláma postupně mužstvo doplňoval. Přesto to na víc než na II.třídu nestačilo. Začala se rodit tradice zimních turnajů ve Zličíně, pořádaných jako Memoriál Josefa Zvěřiny, dlouholetého hráče a funkcionáře klubu. Aktivní byla i stará grada, která navázala kontakty ve východoněmeckém Jüterbogu, kam v roce 1967 uspořádala úspěšný zájezd. Klub zasáhla i okupace sovětské armády v srpnu 1968. Do Vídně má namířeno stará garda i „A” mužstvo a Petr Štangl s Jiřím Kovaříkem výpravu opouštějí a zůstávají v emigraci. To už se ale píše rok 1969.